Sázení v loterii není projevem nerozumu. Na první pohled se zdá, že platí pravý opak. Vzhledem k mizivé šanci na výhru. Přesto nás sázení láká. Zřejmě máme dvě duše. Jedna by chtěla zrušit náhodu a touží po jistotě. Druhá hledá vzrušení a svádí pokoušet osud. Nepohne-li se sázejícími odkazování na rozum, udělá snad více poukazování na sázkovou amoralitu? Ale pozor, je sázení opravdu nemorální?
O morálce zpravidla mluví ti, kteří hraní v loterii spojují se snahou získat nezasloužené statky. Když mají sázející štěstí, zbohatnou přece hrou náhody, nikoliv nějakým úsilím, tedy bez práce a nezaslouženě. Proto se setkáváme s tím, že duchovní a kazatelé různých náboženství odsuzují hazard a sázkový průmysl. Nepříliš přesvědčivě to vysvětlují tím, že Bůh si přeje, abychom prostředky potřebné k životu získávali prací a umem bez spoléhání na náhodu. Z toho pak vychází tvrzení o hříšnosti hazardu a pokoušet štěstí takovým způsobem se zapovídá.
Jak známo, v komunistických zemích nebyly sázkové kanceláře příliš rozšířeny. Objevily se postupně následkem pozvolného vytrácení a slábnutí komunistické myšlenky v praxi a naplno pak při konečné fázi rozpadu jejího režimu. Ideologicky se nepřítomnost sázení vysvětlovala zdánlivě stejně jako v náboženství. Lidé si mají lepší život zasloužit vlastní prací a nespoléhat na slepý osud.
Podstata takového ideologického odmítání sázky na osud byla ovšem jiná. Stát by sice ze sázení a sázkového půrmyslu měl značné zisky, leč jakés takés zisky by z něho měli i jednotlivci. Stát by si za to ale nemohl připsat zásluhy. Něco takového neodpovídalo principu komunismu. Podle něho měl být stát dárcem veškerých statků a to, co člověk měl a nabyl, za to měl vděčit státu. Jak vidíme, působily tu zbytky starých egalitářských ideologií.
Leč otázka stojí, zda je amorální užívat statků, které jsme nezískali svou prací? Když lidé dědí nějaký majetek po svých předcích, také ho nezískávají svou prací a svým vlastním úsilím. Svět bez dědického práva si lze jen stěží představit. Pokud se právo dědit zrušilo, jak kdysi požadovali anarchisté, kolik věcí by se muselo změnit!
Dědí se ovšem nejen majetek. Také přebíráme díky genetice různé schopnosti nebo nadání po předcích. Jedná se o slepou hru genů, která nám přihraje nebo přihrát může nějaké užitečné dispozice. Aby mohly být zúročeny, k tomu musí takový „dědic“ vynaložit mnohdy značné úsilí. Snadno se dovtípíme, že nějaký hudební nebo matematický talent nestačí sám o sobě, aby se rozvinul, byť genetický fond je přitom nezastupitelný.
Víme dobře, že velmi krásné ženy mívávají poměrně snazší život než ty, k nímž osud nebyl tak štědrý. Avšak i krásná žena musí dělat něco pro to, aby dala vyniknout svým přirozeným půvabům. Stejně tak musí na sobě pracovat vynikající šachista, přestože má jistý talent již od narození.
V této souvislosti si neodpustím připomenout „diskusi“ k mému minulému blogu, ostudně povrchní, ponechám-li bez povšimnutí ostatní jako jízlivost a hrubosti. Nikoho nenapadlo autorovi vyčíst, že porovnávat by se neměli dispozice vzešlé z přirozenosti, nýbrž výsledky, tedy to, co lidé se svým geneticky nabytým dědictvím udělají a co na základě toho udělají sami ze sebe. Běloši běhají pomaleji, protože z řady historických příčin rozvíjejí a mají více příležitostí rozvíjet i jiné dispozice než především své svaly. Černochům to ovšem nebere právo být respektováni jako lidé a obdivováni za odváděné běžecké výkony. Ty nedělá jen talent či snad "rasové dispozice", ale také soustavnost v přípravě a tréninková dřina.
Neexistuje žádné pravidlo pro spravedlivé rozdělování náhod. Pokud ano, muselo by být řízeno nějakým božím úmyslem. Něco takového ovšem nedokážeme odhalit. Máme-li tedy prospěch z něčeho, co jsme získali nikoliv vlastní zásluhou, nelze to pokládat za něco amorálního.
Velká výhra v loterii nevyžaduje žádné úsilí. Může se nám proto jevit jako více nespravedlivá než zděděný talent. Výraz „více nespravedlivý“ však nic nevysvětlí. Spravedlnost nelze vztahovat na nahodilost. Jinak řečeno, to, co se děje náhodně, může být prospěšné nebo neprospěšné. Nikoliv však spravedlivé nebo nespravedlivé.
