Jak lze zničit vznešenou ideu? Za pár desítek let se nad podobnou otázkou možná zamyslí historici. Až opadnou vášně, které lomcují současností. Materiálem vhodným k bádání jim budou postoje a chování současné izraelské vlády. Nepíši to s žádným nadšením, ale Netanjahuova vláda si nepočíná moudře.
Není třeba opakovat, že Izrael má pádné důvody nevěřit svým sousedům a být ostražitý. Své nepřátele si idealizovat nesmí. Zbraně, výcvik, armáda, to vše je nutné. Leč jako prevence, nikoliv jako zneužívaný nástroj kontraproduktivní represe.
Útokem na humanitární námořní konvoj do Gazy v mezinárodních vodách ukázala nynější izraelská vláda, že pozbyla veškerou soudnost. Kvůli zaslepeností a zahleděností do sebe, které nemají v dějinách moderního židovského státu obdobu, se ocitá na nejlepší cestě stát se ideálním spojencem nejhorších antisionistů.
Je Izrael ztracen? V knize dialogů a úvah „Jednomu izraelskému příteli“ píše francouzský filosof Régis Debray: „ Současný židovský stát žije spíše ve znamení Jákoba, vůdce kmene, vyhledávajícího půtky a rvačky, a méně ve znamení Mojžíše, prorocké osobnosti, či Abraháma, ekumenického hrdiny rozdílných náboženských vyznání“. Navrhuje pak Izraelcům, aby se inspirovali hlubokou a zároveň rafinovanou rozumností autorů Talmúdu: „Nezbývá vám nic jiného, než najít skrytá dvířka ve zdech, které vás obklopují, odkrýt trhliny vaší pevnosti nebo je prokopat…“
Než se tak stane, mám chuť volat: „Ben Gurione, Goldo Meierová, Jicchaku Rabine, probuďte se, oni se zbláznili!“
