Jako komunismus?
Na způsob sekulární víry hodlal komunismus vytvořit nového člověka, nové vztahy vlastnické a nové vztahy mezi lidmi a ve společensti vůbec. Co Marx promyslel, Lenin realizoval. Z dosavadního odcizení ve staré společnosti vyléčí člověka nové společenské uspořádání, k němuž vede cesta jen přes dobytí politické moci. Takový byl v kostce vyjádřeno projekt a jeho zadání.
V cestě projektu stály buržoazní hodnoty s ideály a demokracie jako produkt tak řečené „buržoazní žvanírny“. Liberalismus, který podle západních představ globalizoval koncem 19. století planetu, téměř vykrvácel na bojištích první světové války. Válečná katastrofa otevřela horizont pro modernizaci na komunistický a následně fašistický způsob. Fašismus nebyl v tomto ohledu prvním útokem proti demokracii. Pouze si s radostí osvojil výsledky práce komunismu. Pro obé představoval úhlavního nepřítele demokratismus. Fašisté se s komunisty přeli jen o to, zda má být demokracie zaříznuta zepředu nebo zezadu.
Předváleční komunisté se hrdě hlásili k tomu, že se jezdí do Moskvy učit, jak kapitalistům zakroutit krkem. Vzhlíželi k ní jako ke své Mekce. Sídlila tam centrála Komunistické internacionály - učiliště strategie a taktiky uchopení moci. Odtud vycházely direktivy pro komunistické buňky a organizace ve světě. Komunismus v nich nabýval tvaru ideologie občanské války a boje o moc, v němž je vše dovoleno. Rozvracet demokratické státy a stávající svět a vyvolat světovou revoluci, to byly bezprostřední cíle. Samo jejich naplnění mělo přinést „spravedlivý svět“. Agitátoři tohoto komunismu věřili, že stačí zažehnout občanskou válkou, aby zmizela nepohodlná, únavná a zdlouhavě fungující demokracie a otevřela se cesta k novým lepším zítřkům. A dovedli přesvědčit část lidu, že demokracie není nic jiného než pověra pro slabochy a hlupáky.
Islamismus, jinak řečeno politický islám, obnovil útulek pro starou iluzi: občanská válka, nejlépe na více místech světa, ozdraví společnost a lidstvo. V muslimském světě není třeba demokracii zařezávat. Ještě se tam ani pořádně neví, co je to zač, leč zavilých nepřátel už má zástupy. Stačí pootevřít dveře do mnoha domácností. V návratu k tradicím hledají muží ztracenou autoritu. A ulice pak dokoná ostatní. Z demokracie se udělá služka, nikoliv společnice.
Islamisté si dokáží kupovat přízeň. Nabídnou sociální služby tam, kde stát selhává. Školy, nemocnice, podpora lidí bez práce. Uličních výborů netřeba. Každý hlídá každého. Zaplatil zakát? Dodržuje ramadán? Modlí se? Na koho neplatí přesvědčování, toho zlomí jiná síla. Nerezonuje v tom snad ona leninská zásada pro práci s masami? Nejprve přesvědčit a pak donutit?
Velká davová hnutí povyšila na první místo právo pocitu. Co si myslí člověk, který se vydal takovým směrem? Rozumem bych nic nedokázal, ale můj pocit má právo před vším ostatním a k jeho ukojení lze užít všech prostředků. Je-li jednou rozum jako měřítko odstraněn, nebo mu není - jako v islamismu - žádné velké právo přiznáno, kdejaká politická pověra má volnou cestu. Kdo nevěří v rozum, tomu jako vodítko zbývají vlastní přání, zkrášlovaná vzýváním svátosti citu.
Achilovou patou islamismu je neschopnost pochopit demokracii jako kompromis. Přirozenější spojence proto nacházejí islamisté v radikálních muslimech, méně nebo nikoliv ve stoupencích svobody a demokracie. Kam však může vést spojenectví s radikály? Sotva kdy se zřeknou zvyku žádat vždy více než lze splnit. Islamisté slibují zavést spravedlnost prostřednictvím zničení svobody a představují si, že demokracie bez sekularizace veřejného života je možná.
V Egyptě dokázali z voleb vítězně vzešlí Muslimští bratři svou nesmiřitelností nebo neschopností hledat občanský kompromis pouze vyostřit nenávisti a pomohli ke zrodu dvou dnes proti sobě stojících nesmiřitelných front. Těžko se domluvit s politiky, kteří jednoho dne tvrdí, že jako státníci nemohou odpovídat za chování islamistů, a druhý den si nasadí masku a jako představitelé Muslimského bratrstva prohlásí, že to co deklarují, se státnickými záležitostmi nesouvisí.
Demokraté věří ve vývoj a rozvíjení toho, co zde už vzniklo a existuje. Nemají žádnou chuť nejdříve připustit chaos a pak očekávat, že se z něho zrodí hvězda. V zemích, kterými prošlo „arabské jaro“, se k moci dostali zastánci islamismu. V mnoha ohledech připomínají jejich představy bolševický komunismus z prvních desetiletí 20. století.. Původně abstraktní teorie obrácená k širokému muslimskému světu je dnes konfrontována potřebami a zájmy konkrétních států a jejich občanstva.
V arabském prostředí způsobí nositelé islamistických představ sobě a svému okolí hodně bolesti a prolejí mnoho krve své i cizí než bude schopni či ochotni zmoudřet po vzoru svých tureckých kolegů. Jako v případě komunismu ve 20. století to ovšem předpokládá opustit iluzi absolutní moci a vzdát se snu o zotročené nebo dokonce podříznuté demokracii.
Zdeněk Müller
Muslimové v zajetí protimluvů
Od „arabského jara“ roku 2011 vysílá muslimský svět zbytku planety řadu protichůdných signálů. Jdou od velmi současných projevů modernismu k výrazným archaismům, které přežívají v náboženství nebo se ho znovu zmocňují.
Zdeněk Müller
Teorie slučování neslučitelného
Kriminální a hrůzné činy páchané teroristy, odvolávající se na islám, si žádají od muslimů více než jen vysvětlovat a distancovat se. Spolu s představiteli a representanty islámu, imámy a rektory mešit by muslimové měli ve své většině odpovědět důraznějí. Měli by ukázat více a pokročit dále od pouhých stížností na „slučování neslučitelného“.
Zdeněk Müller
Nebát se a nekrást
Svoboda, která připouští zneužívat lidskou slabost a hloupost, není svobodou. Je to jen obyčejné chytráctví. Chytrák je jako žebrák. Spoléhá na druhé. Je otrokem předstírání. Svobodný člověk se nebojí spoléhat na sebe a nekrade.
Zdeněk Müller
Nová irácká válka
Obrázky obletěly svět, aniž by jejich podstatný detail vzbudil valnou pozornost. Fotografie vozidel irácké armády, které ukořistili černooděnci Islámského státu Iráku a Levanty (ISIL). Po vítězství v severoiráckých provinciích Ninive a Saladín s nimi míří do svých základen v Sýrii. Kolem silnice jsou už sotva patrny bariéry z písku na irácko-syrské hranici. Před několik hodinami je odstranily buldozéry pod heslem: „Pryč s hanebnou hranicí“.
Zdeněk Müller
Džihád a antisemitismus
Nepředstavitelné se stalo skutkem. Po všech hrůzách a tragédiích, které Evropa zažila během neklidného 20. století. Dnes na počátku druhého desetiletí 21. století se vracejí stíny minulosti. Znovu umírají na Starém kontinentě muži, ženy a děti jen proto, že tak či onak patří k židovstvu, bezhledu na to, zda se pokládají za židy nebo Židy.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
- Počet článků 263
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2517x