Kdo je vrahem Ivety Bartošové?

Rychtář, Macura, Marcucci a Novotný, jména čtyř osob, která zná z bulvárního tisku snad každý a která se nyní stanou terčem obvinění, že oni způsobili smrt zpěvačky Ivety Bartošové. Nebýt včera policejních zátaras před domem Ivety Bartošové, napadlo by mě, že se jedná o překročení hranice bulváru, jak přitáhnout pozornost i toho posledního, kdo obvykle tento typ „humoru“ nečte, jen aby zvýšili statistiku čtenářů. Nebo že by se snad jednalo o způsob, jak od Ivety Bartošové odpoutat pozornost, někam ji schovat a nechat jí žít v klidu s novou identitou? Nereálné. Neměla ve své blízkosti nikoho, kdo by ji chtěl z očí veřejnosti odpoutat. Právě naopak, byla klíčem k popularitě několika  neznámých tváří, které samy za sebe nic v životě nedokázaly.

To, že se budou její ochránci navzájem obviňovat jistě nevybraným způsobem ve chvílích, kdy by měli naopak svoji pusu zavřít a snažit se alespoň uctít památku vyhaslého života, předpokládá jistě každý.  Ani jeden z nich nebyl přímým účastníkem této tragédie a pod vlakovou soupravu ji přímo neshodil. To, že ji tímto směrem několik let posouvali kupředu k přijíždějícímu vlaku, je potvrzeno s každým hmatatelným důkazem v podobě všech článků, které o její osobě v posledních letech vyšly.

To, co jí doopravdy připravilo o život, byla její hlava a s tím spojená psychická nemoc. To, že není v pořádku, všichni čtyři jmenovaní věděli, a i přes to hráli hru s jejím životem, s vědomím, že není ve svém psychickém stavu schopna obrany. Jen oni měli šanci jí ochránit a zachránit před činem, který spáchala. Nemocný člověk není schopen posoudit hranici únosnosti své psychiky ani domyslet důsledky svého jednání. Nemocný, který má v takové chvíli někoho, kdo se o něj postará, ohlídá onu hranici, kterou není možné překročit a udělá rozhodnutí v jeho prospěch, může hovořit o sobě jako o ochránci, nikoliv ten, kdo vede boje přes sdělovací prostředky. To, že se mu podaří nemocného přesvědčit k léčbě, je už jen bonus navíc. Logicky z toho vyplývá, že pokud má někdo rozehranou šachovou partii, chce jí dohrát do konce a nějaká hospitalizace královny, do této hry prostě nezapadá. Potřebuje svoji figurku v poli a tahat s ní všemi směry tak, aby z ní měl co největší prospěch. Musí si být vědom toho, že hra jednou skončí, a tak se snaží v co nejkratším období vyždímat ze své oběti maximum.  Paní Bartošová měla smůlu, jelikož nedokázala ve svém stavu rozpoznat komu důvěřovat, kdo to s ní myslí dobře a kdo si přišel jen pro prachy.

Je až neskutečné, že se tak stalo jen pár dní po výroku Pavla Novotného z českého bulváru, který celý systém fungování média vysvětlil následovně. „Poptávka po ní (pozn. Ivetě Bartošové) je neskutečná, články o ní si otvírají i lidi, kteří bulvár nečtou. Pak jdou hranice stranou a budeme na ní parazitovat až do konce a ještě půl roku po něm. Je to tvrdé a morálně špatné, ale tak to je." To vše s vědomím, že skutečně přispívají k jejímu konci.

Na druhé straně ti, kteří jim k uvedenému parazitování pomohou, ba jí přímo nastrčí do chřtánu jejich fotoaparátů a kamer. Vše přesně nahrát tak, aby byla spokojenost na všech stranách. Nemocnému člověku není problém cokoliv vsugerovat, a tak i on má pocit, že je vše tak, jak  má být a nikoliv, jak to chce jeho okolí.  

Figurka z pole vypadla, rozehraná hra pokračuje. Po včerejší tragické události začne nová partie a nové mediální bitvy. Dočteme se, kdo za její smrt na sto procent může, koho by měli zavřít, a další výplody tohoto specifického vlastního života s monstrózními titulky, den co den po několik měsíců budeme sledovat s nedočkavostí nová zaručená fakta a odhalení. Pozornosti neujde každý zaručený detail z této tragédie zacházející za hranice i zbytku vkusu a morálky. Média se budou předhánět a čtenáři napjatě hltat každé napsané slovo. Hlavní celebrity této celé kauzy budou nyní nejsledovanější osoby, každý vydá mnoho zaručených prohlášení a obhajoby, uvidíme výlevy hysterických záchvatů, mnoho slz a určitě i pár facek.

Až moc symboliky v této tragédii hraje pro nešťastnou nehodou, ve spojení s tragickou smrtí její opravdové lásky Petra Sepéšiho a čin v den narozenin aktuálního manžela prozrazuje, že musela mít vše dokonale naplánováno. Ač se vše bude překrucovat na všechny strany, pravdu věděla jen ona, ale danou symbolikou promluvila beze slov.  

Není už tedy konečně na čase zamyšlení se nad našimi zvrácenými prioritami? Ti, kteří si na ní vybudovali svojí mediální kariéru se nezmění, ti ostatní mají stále ještě šanci.

Jsem si jista, že její fanoušci naleznou způsob, jak se v tichosti rozloučit a vzdát úctu k zbytečně vyhaslému životu v tichu, bez zbytečné hrané pompéznosti a přehrávaných emocí. Ti, kteří podpoří bulvární média, kterým včerejším dnem začaly několikadenní plánované žně a ti bez špetky úcty a odpovědnosti, budou i nadále vystavovat uplakané tváře bleskům fotoaparátů.

Ať byl váš názor na paní Bartošovou jakýkoliv, bylo by minimálně z morálního hlediska vhodné, uctít pietu a zbytečně vyhaslý život.

Důkazem úcty k ostatním lidem a určité morální zodpovědnosti k celé naší společnosti může být v tuto chvíli jediné. Ignorovat pokračování této mediální tragikomedie, která nemůže mít již nikdy šťastný konec a ukázat tak, že hra skončila a hranice byla překročena.

Je to prohra této celé společnosti, která již dávno zapomněla, že na přechodu pro chodce přecházíme na panáčka zeleného, a to po pravé straně, a že pokud chceme hračku, jsou k tomu určena hračkářství a nikoliv nemocní lidé. Společnosti, jež ztratila úctu jednoho k druhému, slušné vychování, respekt autorit, dodržování zákonů i motivaci něco změnit. V úctě k lidskému životu a podpoře přijetí psychických nemocí společností jako stavu stejně nebezpečného jako například onkologické onemocnění, zůstane jméno paní Bartošové, symbolem hranice mezi dětskou hrou a smrtí.

K uctění památky blokuji pod článkem diskuzi, neboť zde není vhodné místo pro výměnu jakýchkoliv názorů a bylo by příliš neetické se k její smrti jakkoliv v tento moment vyjadřovat.