Za tím je určitá epocha, která mocně se aktivovala po 2. světové válce, kde byla silně oslabena mužská populace, otcovský princip. Přišel rozpad generačních rodin, předávání zkušeností, hodnot, tradic, chování a rolí ve vztazích. Přišla feminizace školství a soužití v páru. Školští navíc postupně přebírá výchovnou roli a slouží jako odložiště rodičů, tak aby mohli jít do práce. Zde se otvírá další dynamika lidského vývoje, a to formování v umělém, řízeném prostředí, a postupná ochrana před dynamickým vnějším prostředím, kde není vlastně nic jisté. Další významný krok byla hormonální antikoncepce u žen, a tím pádem možnost mít své tělo pod kontrolou. Zde se začal navíc odvíjet další fenomén, a to kontaminace životního prostředí, umělými hormony a tím pádem i dopad na procesy pohlavní sebeidentifikace dnes. Po roce 89., došlo k zrušení vojenské služby a vlastně určité evoluční inicializace do dospělosti, chování se v kolektivu, k opačnému pohlaví a vzájemní spolupráce. Za dob mocnářství či 1. republiky zde bylo nespočet místních organizací, ale i organizace typu Orel, Sokol ... Další mezník přišel z EU, a to tzv. pozitivní diskriminace zavedení určitého zastoupení žen v manažerských pozicích. Následoval rozpad soužití v páru, díky oslabení procesů inicializace dětí do dospělostí a příslušných rolí, chování, vztahů. Je zde silný vliv pravé mozkové hemisféry a vlastně epochy kdy se učíme a poznáváme, jak svět vnímá, formuje a vede tato hemisféra. Evolučně patří k vnímání na dálku, reality zde jež nás měla chránit před tím, kdy se soustředíme třeba na lov, či sběr ... . Zde pak je cit pro celek, rodinu, emoční inteligence, láska, esoterika, rodina, kreativita, ale chybí zde cit to vše vnímat a korigovat s realitou, tedy s tím, co se děje v blízkosti, kde je zase levá hemisféra, kde je cit pro realitu, řád, autoritu, hierarchie a tu mají aktivnější zase muži.

Evropa se tím pádem dostala pod tento mocný vliv, který se navíc promítl do projekce na děti a mladé generace a snaze je chránit před tvrdostí života, a umetat jim cestu životem.

To společně s tím, že děti od malička jsou v uměle řízeném prostředí, a pod silným mateřským vlivem a společnosti, kde je jen mantra vzdělání, a to už od dob socialismu, aniž by někdo provedl revizi a co to přineslo pro společnost dnes ... .

Přišel věk krize sebeidentifikace a vlastně vychýlení těžiště společnosti oproti druhé existenční veličině a to dynamice, přírody, planety, vesmíru, jež den ze dne může vše změnit.

Navíc je to velmi důležitá ingredience k celostnímu rozvoji života, kde vzdělání a výchova je jedna část, a druhá část je rozvoj zkušeností a poznání z myriády zpětných vazeb, drsnosti okolí a dynamického prostředí.

Matka má tendenci chránit své dítě i když už je dávno dospělé. Projevy tohoto stavu jsou multikulturalismus, autocenzura, krize pohlaví, sebeidentifikaci, ekologický teror ... Společnost je pak následně uniformní, kolektivistická a chybí tzv. tahouni, jež zde byli za dob mocnářství a 1. republiky, a společnost nestagnovala, ale naopak ... .

Je potřeba provést revizi a pochopit to, že evoluce už jde jinou cestou a v

jiném prostředí, kde jsou rodičovské instinkty a vidění světa, sebeprojekce cestou do pekel, kde je potřeba nechat děti formovat u druhou veličinou a to dynamikou, drsností života, jež vytváří celostní a duševní osobnost. Taktéž pochopit formování a vývoj do dospělosti, a inteligence zde ... .