7. Vole, dáš si pivo?

Tak zase sama. Včera dorazil radostně očekávaný velitelův spolučundrovník.Chlapci důležitě rozložili mapy, oblékli čundrovní trika, připili si na každou díru vesnickou, kterou budou procházet, a zapálili poradní oheň.

Tak zase sama. Včera dorazil radostně očekávaný velitelův spolučundrovník. Chlapci důležitě rozložili mapy, oblékli čundrovní trika, připili si na každou díru vesnickou, kterou budou procházet, zapálili na zahradě poradní oheň a kolem desáté večer vysíleni plánováním usnuli. Ráno jsem měla dobrou vůli jim nachystat snídani, ale nemohla jsem se nějak probrat, tak říkám veliteli: „Udělej kumpánovi něco k jídlu.“ Dost ho to vyděsilo, ale rychle se vzpamatoval: „Vole, dáš si pivo?!“ Z gauče se ozvalo slabé mlasknutí: „Jasně!“ Před chvílí hlásili, že už dorazili vlakem do prvního záchytného bodu, sedí v hospodě a probírají podrobnosti trasy. Zatím se jim ten výlet evidentně vydařil.

Mám letní pracovní krizi, dneska jsem vydržela v kanceláři do 13:00 s vypětím všech sil a pak jsem musela vysmahnout. Za oknem pralo sluníčko, ptáci na stromech řvali jak diví a já se tady opalovala u monitoru a výrobní ředitel řval na chlapy už tak dost zpocený vedrem, aby přidali na tempu. To se prostě nedalo ustát. Z domu jsem šéfovi poslala krátkou a jasnou zprávu, že mi totálně vyschnul pramen pracovní inspirace, takže si vybírám přesčasy. Vůbec nevím, jak v práci přežiju celé léto. Přes víkend žádná velká změna, kolegové jsou relativně odpočatí a přiměřeně v ráži, ale nikdo z vedení tady není, na kom by si zchladili pocuchané nervy. Oba ředitelé jeli totiž do Prahy, takže se všichni nenápadně vytrácí a je docela pohoda. Vybrali už nového pracanta na obchodního zástupce, údajně se snad čeká, až ho propustí z jeho současného zaměstnání a začne to řídit tady. Recepční ráno volala, že má neschopenku (jak ji znám, tak ji dostala na vlastní neschopnost), takže mi sdělili, že musíme brát telefony za ni, což v praxi znamenalo, že já musím brát telefony. Naštěstí dneska volají samí příjemní chlapi, tak se to dá vydržet.

Chlapci z Německa na mě mluví jak je jejich dobrým zvykem anglicky, je vidět, že jim tady chybí naše milá anglicky hovořící kolegyně, co odešla na mateřskou a co si s nimi profi ingliš vrkala. Snažím se neudělat jí ostudu, ale náladu nemám dneska zrovna přívětivou, budu se muset podívat, jak se anglicky řekne „useknout ocas“, ať můžeme rozjet konverzaci, kdyby došla řeč na šéfa.

K…a to je pařák, konečně pořádný teplo. Včera jsem se pěkně spálila na ramínkách a ve výstřihu, klasika, vesnická madlenka okopávala pravou ukrajinskou motyčkou růže. V sobotu jsem šla s velitelem výjimečně do hospody na jedno, na jedno chodím konkrétně já, velitel je většinou moc nepočítá. Ale můžu být ráda, že mě vůbec vezme s sebou „do společnosti“, protože, jak rád argumentuje, když máme jít někam spolu: „Dvojitá útrata, poloviční zábava“. Vyrazili jsme asi ve tři hodiny odpoledne a vrátili se k ránu, těžko říct, kdy. Ráno jsem měla pěknou kocovinu a pyžamko naruby. Velitel neměl pyžamko vůbec a zrovna se převracel naruby v koupelně u záchodu.

Celou neděli jsme za trest lehce pracovali. Koupali jsme psy, jsou jak noví, sprchovali papoucha, okopávali, sekali trávu a dobrotu, taky jsme pověsili houpací síť, tak jsme se i houpali. Letos je kolem tolik kopretin, že je všude úplně bílo, krása nesmírná.

JEN DĚKUJ!

Těším se na víkend jak malá. Včera odpoledne jsem si vzala dovolenou, paráda. Byla jsem na solárku, umyla auto, doma okna, psy jsem vzala na dlouhou procházku. Taky jsem chtěla vyrazit na nákupy, ale když jsem zjistila, že mám na účtě jednostopadesáttři koruny, tak jsem se rozumně rozhodla, nechat to až po výplatě.

Dneska je v místní vesnické hospodě diskotéka, velitel jde, i kdyby trakaře padaly, já nejdu, i kdyby padalo, nevím, co. Aspoň tam může beztrestně křepčit s žabičkama. Včera jsme se dívali na film a veliteli se vůbec nelíbilo, že se hlavní hrdinové dali na konci dohromady, svatba mu nepřipadá, na rozdíl ode mě, jako šťastný konec. Tak jsem chtěla vyzdvihnout svoje svatbynechtivé přednosti a utrousila jsem své oblíbené: „Díky bohu, že máš mě!“ A velitel na to s ledovým klidem: „Jen děkuj.“

No, hlavně že je víkend před námi, doufám, že bude strááášně dlouhej.

.....