41. Zneužit vesnickým „náborářem“

V hudební školce je to super, bylo nás tam asi sedm nadšených matek s dětma kolem jednoho roku. Lektorka dětem pouští dětské písničky, všechno se řeší a ukazuje lachtanovi Robíkovi, trochu se tanynuje, byla jsem mile překvapená, jak to dětičky baví, tak tam budem teď chodit pravidelně, je to příjemná změna. Žádný hudební nástroj jsme nevyfasovaly, tak si velitel oddechl, ale ono mu skapne, protože až se zmíním před sestrou, že berunka je na začátku velké hudební kariéry, tak sichr přinese minimálně minielektrickou kytaru a minibubínky s megapaličkama.

Včera jsme byli v lese vyzkoušet berunčinu krosničku v pořádném terénu. Mám ji samozřejmě na zádech já i s beruškou, protože velitel je rád, že ho záda chvilku nebolí, tak nechce riskovat nějaké zranění. První polovina cesty byla ještě celkem pohoda, i když velitel nasadil jako obvykle vražedné tempo. Druhá polovina byla děsná, berunka už byla unavená, vyrazili jsme docela pozdě, a začala usínat, pak pofňukávat, takže velitel svraštil čelo a byl protivnej jak dvacetsedm prdelí. No, byli jsme opět všichni rádi, že máme víkendovou rodinnou procházku za sebou.

Jedna žhavá novinka: velitel si dal včera v hospodě o jedno pivo navíc nad bezpečný limit a přestal dávat pozor, takže byl okamžitě lehce zneužit vesnickým „náborářem“ a bude na den dětí jako starý železničář rozdávat u tratě harantům bonbony a dávat pozor, aby je nepřejel vlak. Už se moooc těší a my taky.

Pořád lehce zahradničím, berunku to moc nebere, tak ji u toho musím bavit, aby vydržela, stejně mám jen dva záhony, tak to moc velká dřina není, ale ještě je musím trochu esteticky dotvořit. Letos mi to jde fakt hlemýždím tempem, berunka zatím moc do zemědělství není. A to ještě takový ty práce jako hnojení, postřikování a tak musím dělat po večerech, aby to nekoupila nějakou jedovatinou na brouky mezi oči.

Velitel je opět ve velkoměstě, bude tam i nocovat, tak máme pohodu. Venku je pod mrakem, dusno, počasí tak na spaní, taky jsme si s berunkou ve čtyři hodiny odpoledne pustily komisaře Rexe a když jsem se vzbudila, tak už končil úplně jiný seriál. Berunka spokojeně podřimovala vedle, takže na zahradu jsme vyrazily už jen na chvilku. Noc bude, předpokládám, klidná, zdi se dneska budou smrtelným chrapotem otřásat v Praze.

Volala má drahá sestra, byla pěkně vytočená, poprvé v životě ji stavěla jako řidičku policie. Jela předpisových čtyřicetosm km/h (tvrdí), když míjela hlídku u silnice. Sice je tam viděla stát, ale nemávali plackou, jak by se dalo čekat, rozsvítili jakousi stopku, které si ovšem nevšimla, a jela proto bezstarostně dál. Za dvě ulice jí cestu zablokovala dvě policejní auta, zátah, pistole v pohotovosti, sestřina výmluva, že kdyby chtěla prchat, nepojede přece padesátkou, nezabrala. Takovýhle drsný přestupky se neřeší ani na místě (tvrdili příslušníci), takže teď čeká na výslech na stanici a jak ji znám zuří „tiše“ tak, aby to všichni na služebně dobře slyšeli. Ještě budou rádi, až ji vypustí zpět do ulic.

Tak Den dětí už bude tento víkend, ale na starýho železničáře neměli údajně tak velkou uniformu, to je aspoň velitelova verze, kterou donesl z hospody, tak mu to musím chcá nechcá věřit. Místo toho, aby rozdával harantům bonbony u tratě, dostal důležitější úkol a bude snad rozvážet ostatním kumpánům převlečeným za masky pivo, aby to vedro v jistě náročných bojových podmínkách přežili. Když si vzpomenu na loňskou trasu, na které mimo jiné hajný převlečený za čerta se dvěma tvrdýma rohlíkama přilepenýma na čele místo rohů nutil dětičky šmátrat v jakémsi slizkém sajrajtu, tak si to pivo možná dám i já, na kuráž.

.......