Letošní výročí pádu komunismu v České republice bylo podivné od samého začátku. Centrálně organizované oslavy svobody a demokracie se nesly v oficiálním duchu disciplinovaného naplňování pečlivě připravených PR scénářů a ideologických konstrukcí, prozrazujících rukopis barevných revolucí od Bělehradu až po Kyjev.
Paradoxní bylo, že patetický a křečovitě didaktický tón s agresivním podtónem antikomunistického hněvu nápadně připomínal projevy na svazáckých sjezdech 80. let, pouze s opačným ideologickým znaménkem. Tehdy byly za vším podezřelým a znejisťujícím „buržoazní přežitky“, nyní je všechno špatné „dědictvím komunizmu“ případně „propagandou Kremlu“.
Profesionální organizátoři demonstrací na klíč dobře vědí, že lákat dnešní pražské studenty na pozitivní ideu solidarity a vzájemné tolerance by bylo naivitou, předem odsouzenou k neúspěchu. Daleko lépe funguje finta VSN - Vytváření Společného Nepřítele. Zabrala i 17. listopadu v Praze, kde prezident Zeman dostal od sroceného davu, nadšeně plesajícího ve stylově fotbalové euforii, umocněné nedělní výhrou české fotbalové reprezentace nad Islandem, symbolickou červenou kartu.
Byl-li prezident Zeman specialisty na proamerické PR předhozen davu jako velvyslanec Zla, za doupě a šiřitele onoho Zla bylo označeno Rusko. Bylo zvláštní sledovat, jak stejní Češi, kteří ještě nedávno pohrdali Ukrajinci ilegálně pracujícími v naší zemi jako lidmi druhé kategorie, mávali nad hlavami ukrajinskými vlajkami. Ani tentokrát jim ale nešlo ani tak o vyjádření sympatií Ukrajině jako spíše o formu vyjádření nenávisti vůči Rusku. A samozřejmě také ke každému, kdo se masové hysterie odmítne účastnit – jak to učinil prezident Miloš Zeman. Ukázkovým příkladem myšlenkové manipulace a programování mozků byly plakáty s „dobrými“ a „špatnými“ politiky na připravených transparentech, rozdávaných ve velkém v davu. „Správní“ politici, mezi které byla zařazena třeba Margaret Thatcher nebo Ronald Reagan měli pod portrétem napsáno Thank you, političtí „zrádci“ jako třeba Che Guevara nebo prezident Morales byli přeškrtnuti červenou čarou.
A Majdan se připomněl ještě jednou, jako agresivní a nenávistný mejdan – to když z davu protestujících začaly létat na prezidenty, odhalující pamětní desku na 17. listopad 1989, rajčata a vejce. Místo Zemana dostal přímý zásah do hlavy prezident Německa.
Záměr se podařil: odkaz nenásilného a radostného „sametu“ z doby před 25 lety, odkaz vzájemné něhy, tolerance a otevřenosti byl úspěšně zašlapán do dlažby.
