Před rokem 1989 byli zelení mozci všude. Pak se potichu vytratili a my jsme naivně doufali, že jim jednou provždy odzvonilo. Jenomže dnes jsou tu lampasáci zpátky a chovají se stejně zabedněně absurdně jako předtím. Bojují za mír.
"V Tallinnu za 36 hodin. Ruský útok na Pobaltí by NATO nedokázalo zastavit."
Pod tímto echt poplašným titulkem vyšla dnes na Novinkách zpráva, přejatá z německého listu Die Zeit. Velitel amerických sil NATO v Evropě Ben Hodges v ní straší nás a ostatní Evropany, když říká, že „Rusko by mohlo obsadit pobaltské státy rychleji, než bychom je byli schopni ochránit.“ Co tím chce americký generál říci? Že jsou tu američtí vojáci jen na oko? Že se bojí, že na Evropu chtějí Rusové zaútočit? Anebo jen papouškoval nějakou depeši z Pentagonu, která mu přikázala, aby americké vojáky v Evropě jaksepatří zviditelnil? Těžko říct. Jasné je jen to, že jeho panikaření ve vztahu k Rusku je v rozporu s tím, jak k němu v současnosti přistupují evropští politici a dokonce i velení NATO.
Generál, který se zúčastnil cvičení Anaconda-16, v jehož rámci bylo na východ Polska nameldováno 31 000 vojáků z 24 zemí, řekl, že kdyby ruské síly zaútočily, mohly by dobýt hlavní města Litvy, Lotyšska a Estonska za 36 až 60 hodin. Nezmínil ale, proč by to ruské síly dělaly, ale vypadá to spíše, jako by se pan generál nemohl dočkat třetí světové.
A nejen to. Hodges, který je podle všeho i mírně paranoidní, protože má pocit, že mu někdo monituruje e-mail i mobilní telefon, si dokonce stěžoval na postoj Francie a Německo, které považovaly manévryNATO Anaconda za zbytečnou provokaci Ruska.
Německý sociálnědemokratický ministr zahraničí Frak-Walter Steinmeier totiž npřed pár dny manévry zkritizoval a označil je za harašení zbraněmi. Prohlásil, že jsou kontraproduktivní a mohou zvýšit napětí s Ruskem. Stejný názor zastává i šéf francouzské diplomacie.
Dokonce i další generál NATO, šéf vojenského výboru Aliance Petr Pavel uvedl, že Aliance nyní neuvažuje o tom, že by posilovala síly v Pobaltí. To by bylo totiž jasným v souladu se současnou dohodou s Ruskem, ani neodpovídá principům fungování Aliance, tedy že přijímaná opatření mají být adekvátní situaci a mít obranný charakter.
Je smutné, když jeden generál ze spojenecké aliance neví, co říká druhý generál, a to možná jen proto, že dostává rozkazy od jiného šéfa diplomacie. Připomíná mi to podplukovníka Hedvábného z vojenské katedry v Motole, který nervózně mlátil ukazovátkem do lavice a do omrzení opakoval: „Bojujeme za mír, soudruzi! Ale všichni, soudruzi, a pořádně, sakra!“
