Čeští učitelé se probouzejí ze zimního spánku a konečně začínají bojovat za důstojné podmínky a vyšší platy. Měli bychom je podpořit všichni, protože jinak to s českou řečí a identitou špatně skončí.
Ve vřavě hokejových pokřiků „Čechy do toho!“ a patriotických zaklínadel radikální pravice už pomalu není slyšet vlastního slova. Hezkého českého slova. Hrubé chyby na nenávistných plakátech nacionalistů i v internetových diskuzích jsou smutným důkazem prudkého propadu úrovně české kultury a řeči. Středoškoláci už nerozumí ani jazyku Babičky Boženy Němcové, nechápou Hrabalův nebo Čapkův humor, Máj Karla Hynka Máchy je pro ně cosi mezi kvízem a hieroglyfem. Čeština v našich ústech chřadne a churaví, slovní zásoba se tenčí, perlivá krása je ztrátou času a tradiční český smysl pro humor už je výsadou posledních mohykánů.
Stejná skleróza, která se projevuje řídnutím a chudnutím řeči, zasahuje naše historické vědomí a paměť. V dějepise se ještě zkouší, kdy upálili Jana Husa, občas někdo zavtipkuje na téma mnohoženství Karla IV, ale znalost moderní, nedávné historie je zoufalá. Zeptejte se žáků deváté třídy, co se stalo v letech 1918, 1938, 1945, 1948, 1968, 1989, 1993? Budou na Vás překvapeně zírat, ale víc než dva letopočty ze sedmi, které utvářely naše osudy v posledních sto letech, zařadit a popsat nedokáží. To je ovšem prekérní situace, protože naše česká identita, o jejíž osud se tak obáváme kvůli zlým cizákům, se vytrácí z povědomí Čechů naší vlastní vinou.
Má-li cenu s tím začít něco dělat, je třeba to udělat hned. Dřív než bude pozdě, jestli už pozdě není. A začít je třeba u nápravy neúnosného vztahu většinové společnosti k učitelům. Kdo jiný může rozhodnout o tom, jestli z dalších generace Čechů, Moravanů a Slezanů budou hloupé a zabedněné, takže si je okolní vzdělané národy bez problémů natřou jako máslo na chleba? Anebo navážou na pořád ještě bohatou a slavnou českého umění, tvořivosti a zlatých českých ručiček?
Ano, jistě, ani učitelé nejsou svatí. Hodně z nich je arogantních, nervózních a vyhořelých. Upřímně řečeno za současných podmínek ve školství se jim není co divit. Věta „zkus vyžít z učitelského platu“ se stala okřídleným rčením, ale ještě horší je nedostatek respektu a pohrdavý pohled, jimiž učitele stírá průměrný Čech, obdivující bohaté a úspěšné.
Učitelé se teď chystají stávkovat za zvýšení platů. My ostatní můžeme buď spustit otřepanou písničku o tom, že si berou žáky a studenty jako rukojmí, nebo proč by se mělo přidávat zrovna jim, a ne nám. Anebo se za učitele postavit a podpořit je. Dříve nebo později se totiž většina z nás dostane do situace, že má potomky a ti potomci musí do školy. Potom nám bude sakra záležet na tom, jestli je ve třídě kantor, který má přirozenou autoritu a děti k němu mají důvěru, nebo nervózní hysterik na pokraji vyčerpání. Proto si myslím, že bychom požadavky na zvýšení platů učitelů měli podpořit všichni. Jinak česká země definitivně zblbne a utopí se v zapomnění.
