Je to trochu jako z Gogolova Revizora. Absurdita o nic menší, rozdíl je jen v tom, že ten současný revizor nepřijel z Petrohradu, ale z hlavního velitelství Severoatlantické aliance.
Nejdříve nám trochu namazal med kolem huby, že jsme prý dobří a odhodlaní spojenci, a pak už se vytasil s tím, proč je vlastně tady: vysolte další prachy. To, co dáváte na armádu, nestačí. My válčíme za dobro proti zlu, tak si musíte utáhnout opasky a pustit ještě nějaký ten chlup.
Ne náhodou má NATO v čele generálního tajemníka. Něco mezi generálem a tajemníkem. Už při tom neslavně proslulém slovním spojení se mi otevírá kudla v kapse. Není to tak dávno, co přijížděli za stejným účelem maršálové Varšavské smlouvy: vysolte víc peněz na armádu, musíme bojovat za mír. Teď je totéž, jenom ve světle modrém. Kouzelné slovíčko mír nahradilo kouzelné slovíčko demokracie. Obojí to jsou jen směšné zástěrky pro ždímání peněz z našich kapes na zbytečné války.
Generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen ale nepřijel do Prahy jen pro almužničku na další války dobra proti zlu. Tedˇ, stejně jako předtím, hraje důležitou roli propaganda. A Rasmussen řečnil a řečnil, až se z něj prášilo. Zvláště když spustil o rusko-ukrajinském konfliktu. „Je to nebezpečný pokus, krok k minulosti," prohlásil plamenně, aniž by se slůvkem zmínil o tom, co pohledává NATO třeba v Afghánistánu, kde na rozdíl od Krymu umírají lidé po tisících. „Rusko zkresluje pravdu a viní NATO z praktik studené války, ale to je čirá propaganda," vytloukl Rasmussen klín klínem a korunu všemu nasadil prohlášením, že NATO má satelitní snímky, které dokládají, že Rusko vyvolává provokacemi na Ukrajině etnické napětí. Jestli to tedy čeští novináři ve vší horlivosti nepřekroutili, řekl pan generální tajemník pěknou volovinu.
Ještě dobře, že je premiér Sobotka na rozdíl od velkohubého prezidenta v klidu a tiší válečnické vášně. I tak je to ale varovné Déjà vu, jak všichni čeští politici tancují a poskakují, jak jim generální tajemník všemocné aliance v roli Gogolova revizora píská. To je úsměvů, objetí a poplácávání po ramenou. Ještě tak zajít položit věnce na hrob neznámého vojína. „Z lampasů je nám zle, zas nám sem leze,“ jak zpíval Karel Kryl, který může být rád, že toho nedožil. Škoda, že se počátkem 90. let Jiřímu Dienstbierovi nepodařilo dovést do konce záměr, který byl mimo jiné podmínkou velmocí pro souhlas se sjednocením Německa. Šlo o závazek obou stran zrušit své vojenské pakty a začít spolupracovat na nové úrovni a jiných než válečnických principech. Varšavská smlouva se poslušně zrušila, NATO se nejenže nezrušilo, ale ani nezměnilo. A tak jsme zase po čase tam, kde už jsme nejednou byli.
