Učitelé na východě Ukrajiny jako rukojmí

Ve zprávách z východu Ukrajiny se lze pravidelně dočíst, kolik civilistů a vojáků padlo, kolik letadel spadlo, co prohlásil který politik nebo velitel, případně co na to ruští, ukrajinští nebo evropští politici. O problémech konkrétních lidí, kteří nikdy žádnou válku nechtěli, a přesto jsou válkou postiženi nejvíce, je ale ticho po pěšině. Jsou bez střechy nad hlavou, bez peněz, mnohdy celé dny o hladu. Jejich tragické osudy se ovšem nehodí ani jedné propagandě do krámu. 

Vláda neuznané Doněcké republiky oznámila, že plánuje otevření škol od 1. října. Učitelům, kteří se vrátí domů, slibuje, že jim zvýší platy o čtvrtinu. Jenomže věc má háček: aby školy dostaly peníze na provoz a platy, musí se všichni jejich zaměstnanci písemně zavázat, že jsou ochotni pracovat pro nový, nikým neuznaný stát.

A v tom je zakopaný pes. Vláda v Kyjevě totiž naopak varovala, že kdokoli, kdo bude pracovat pro vzbouřenecký stát, bude po jeho „osvobození“ ukrajinskou armádou považovat za nepřítele Ukrajiny a přijde o práci učitele. Školní rok začne podle kyjevského ministerstva školství až poté, kdy budou vzbouřenci vytlačeni. Učitelům na východě země přitom Kyjev neposílá plat ani žádné sociální dávky už několik měsíců. „Máme hlad. Hlad jako za války. Kdo má jídlo, vezmou mu ho vojáci. A už je nám jedno, jakou mají vlaječku na transportéru nebo džípu,“ napsal mi na sociální síti dlouholetý kamarád Viktor, který vystudoval univerzitu v Kyjevě a vrátil se učit na střední školu domů, do Doněcku.

Učitelé v doněcké a luhanské oblasti jsou tlačeni ke zdi. Buď začnou učit a dostanou plat, ale později o práci přijdou, anebo musejí čekat bez peněz, co bude dál. Značný počet škol byl přitom poničen nebo zcela zničen – jen v samotném Doněcku jde o 93 základních, 11 středních odborných, 9 vysokých a 27 mateřských škol. Poté, co většina obyvatel uprchla před válkou buď do Ruska, nebo na západ Ukrajiny, je ve městě jen 10 procent školáků. A to přesto, že po vyhlášení příměří před několika týdny se vrátily už tisíce rodin uprchlíků domů.

Učitelé jsou navíc jen vrcholkem ledovce, jenomže jejich situace nejvíc bije do očí. Právě fungování škol, nemocnic a sociálního zabezpečení bude hrát velkou roli při návratu k normálnímu životu. Kyjev ale už od jara nevyplácí ani důchody, sociální a další dávky, ani platy státních zaměstnanců. Občané z území pod kontrolou rebelů si oficiálně mají možnost vyzvednout peníze, na které mají nárok, „v obcích kontrolovaných ukrajinskou armádou“, což však místní označují za provokaci, protože je to reálně nemožné. „To je úplně absurdní představa. Co máme dělat? Riskovat, že po nás začnou střílet? Naše práce je přece učit děti, a ne se dohadovat s ozbrojenci a vojáky,“ řekl novinářům Ivan Kolokolnikov, který v Doněcku učí již 20 let. „Válku jsme nechtěli, chceme žít jako lidi, v míru. A jestli pánové nahoře dojdou k rozhodnutí, že školy nejsou potřeba, ale dál se bude střílet, stanou se zdivočelá zvířata i z další generace zdejších lidí,“ dodal.