U vesla EU kačer Donald

Ne, nepatřím k těm, kteří tvrdí, že všechno zlé pochází z Bruselu a nejraději by Evropskou unii zrušili. Stačí přejet hranice do Německa nebo Rakouska a rázem je jasné, že za náš český bordel si můžeme sami. Občas se ale v boji o unijní koryta dějí věci, že nad nimi zůstává rozum stát. Jako nyní, kdy byl do nejvyšší funkce EU dosazen zavilý bojovník proti „ruskému Zlu“, polský expremiér Donald Tusk, jemuž se pro jeho podlézavost USA přezdívá Kačer Donald.

Bývalý polský premiér vystřídá ve funkci předsedy Evropské rady už zítra belgického diplomata a státníka Van Rompuye, který proslul schopností decentně nacházet kompromisy mezi členskými zeměmi. Van Rompuy hovořil plynně francouzsky, německy a anglicky, Tusk mluví jen německy a polsky, i když tvrdí, že se intenzivně doučuje anglicky.

Takže to zatím vypadá, že zásadní rozhodnutí o Evropě se budou činit v němčině. A hlavně, že to budou rozhodnutí ostře protiruská, protože Tusk založil na útocích proti Putinovi a Rusku svou politickou kariéru. Minulý týden na sebe upozornil například výrokem pro Financial Times: „Rusko není náš strategický partner. Rusko je náš strategický problém.” Jeho názory kopírují současnou konfliktní politiku USA, které všemožně přesvědčují Evropu, že jediným strategickým partnerem jsou právě Spojené státy.

Tusk patří k názorové skupině středoevropských politiků, kteří se snaží aplikovat „americký sen“ k nám, do Evropy. Prioritou je oslabit stát a privatizací posílit firmy, nejlépe globální, na úkor všech ostatních. Už jako majitel firmy na natírání továrních komínů zajišťoval Donald Tusk práce bez předepsaného lešení, i když náklady na něj si účtoval. Nyní je zastáncem kontroverzní transatlantické obchodní dohody TTIP, jejímž smyslem je v podstatě totéž – posílit moc nadnárodních korporací na úkor sociálních práv těch, kdo pro ně v Evropě budou pracovat. Tusk je zkrátka „evropský Američan“, pro něhož stojí byznys nad morálkou i vším ostatním. To potvrdila již v roce 2009 aféra jeho vlády, která šla – podobně jako třeba u nás Miroslav Kalousek - na ruku loterijní lobby.

Další, co jej logicky spojuje s politiky typu Kalouska nebo Schwarzenberga, je šíření nenávisti vůči Rusku – přesně v souladu s nynějšími zájmy Washingtonu. V tom také spočívá hlavní riziko kompromisu evropských premiérů, kteří si po dlouhém a nekonečném dohadování vybrali pana Donalda do čela Evropské rady. Pro nás, Evropany by bylo určitě šťastnější, kdyby tam stál státník, schopný naopak bořit předsudky, budovat mosty a stavět ekonomickou spolupráci nad ideologickou nenávist, která má za cíl vyprovokovat Rusko k nepředvídatelným krokům.