Po týdnech utrpení z nenávisti mnohých našinců k Rusům, Arabům, Romům a ostatním cizákům nemodrookým ucítil jsem ve vzduchu cosi jako jarní vánek. Že by zázrak, prozření, odhodlání a nadechnutí se k nadhledu, ba i k úsměvu?Kéž by.
Prodavačka na rohu, primátor Pardubic a vršovický bezdomovec – to byli mí tři králové dočasného rozbřesku lidskosti, tolerance a přívětivosti, který mě v temné době paniky a strachu stejně potěšil jako překvapil. Prodavačka v potravinách se zachovala velkoryse ve chvíli, kdy ruský stařeček nešikovně vzal z regálu lahev višňového moštu, ta mu vypadla z ruky a višňová šťáva se rozlila v jednu velkou, přízračně působící krvavou louži. Stařeček byl Rus a úplně se z té nešťastné nehody rozklepal. Prodavačka se jen usmála, že to nic nedělá, hlavně že to není krev. A ještě stařečkovi ochotně poradila, že dobrá česká hospoda, kde vaří svíčkovou jako od babičky, je hned v ulici za rohem. Přesně takovou ruský děda hledal.
Další příjemné překvapení mi způsobila zpráva na zpravodajských serverech, kde se psalo o tom, kterak se vedení Pardubic rozhodlo vyjádřit soustrast pozůstalým po 224 obětech nedávného pádu ruského letadla na Sinaji. Na magistrátu tak přibyla ruská vlajka, které doplnila francouzskou, jež se objevila po teroristických útocích v Paříži. Odvážné gesto, které jistě zavdá četným rusofobům záminku k urážkám a nadávkám, na druhé straně ovšem zcela zřetelně hlásá: nejsme fanatici – jsme obyčejní lidé a jako takoví soucítíme se všemi nevinnými oběťmi zrůdných teroristických činů nehledě na to, jestli se staly nad Sinajským poloostrovem, v Paříži, v Libanonu nebo třeba v Mali. A s těmi, kdo oplakávají ztrátu svých nejbližších. Třešničkou na dortu bylo počtení v diskuzi pod zprávou na serveru idnes.cz. Téměř všichni diskutující přijali pietní, leč nestandardní čin pardubického primátora s pochopením. Hyeny virtuálního prostoru asi odjeli na víkend na chalupu.
A do třetice mi pozvedl náladu můj známý bezdomovec, bývalý středoškolský učitel češtiny, s nímž občas rád ztratím slovo a pár drobných mincí. Ten mi totiž – o Rusku se občas přeme, ale i shodujeme – s radostí pověděl o symbolickém daru ruské policie jejím francouzským kolegům. Rusové se totiž rozhodli darovat jim „v rámci solidarity s francouzským lidem a policií v boji proti terorismu“ štěně jménem Dobryňa jako náhradu za služební fenku Diesel, kterou ve středu zabili teroristé při útocích v Paříži. A zase žádná zášť, žádná panika, jen úsměv a přívětivost.
Ne, nedělám si iluze o tom, že se zázračně změníme ze země zamračených na zemi rozesmátých a přátelských lidí. Ano, jistě, to všechno jsou jen takové první vlaštovky, které ještě jaro nedělají. Zvláště ne koncem listopadu, pochopitelně. Ale stejně jsem považoval za radostnou možnost podělit se zase jednou pro změnu o cosi krásného a hřejivého. Takže mějte přívětivý podzim, přátelé!
