Dva vtipálci převlečení za kominíky vyvěsili na Pražském hradě rudé trenýrky obřích rozměrů a všichni se můžou potrhat smíchy. Kdo se tomu nesměje, je buď suchar, který nemá smysl pro humor, anebo zakuklený zemanovec. Anebo obojí.
Rudé trenýrky, mladší sourozenec fialového prostředníčku fakujícího prezidenta Zemana před dvěma lety z pontonu na Vltavě, se staly tématem číslo jedna. Najednou se nemluví o ničem jiném, ani o uprchlících, ani i dokončení nekonečné stavby tunelu Blanka, ani o příšerné situaci ve školství a dokonce ani o stále častějších explozích v českých podnicích. Pořád jenom Zeman, ovar a trenýrky. Jsem dalek toho, abych se prezidenta po jeho xenofobních výlevech a žblebtech o tom, že jde s puškou na hranice střílet teroristy, jakkoli zastával, vadí mi ale přiblblost a zastydlá politická puberta jeho odpůrců. A taky přetvářka všude kolem: každý se trenýrkám poslušně zasměje, aby se neřeklo.
Co to vypovídá o české společnosti brzkého podzimu 2015? Že se buď opila burčákem a nemůže dělat nic jiného, než se přihlouple uchechtávat při pohledu do zrcadla, anebo že se z toho všeho definitivně zbláznila.
Umělecká skupina Ztohoven, která se v minulosti proslavila tím, že pronikla do vysílání České televize a pustila divákům video s výbuchem jaderné bomby nebo vyměnila panáčky na semaforech pro chodce, si tentokrát připravila politicky korektnější akci. Tím korektnější, čím je vůči nenáviděnému Zemanovi nekorektnější. Zařadila se do šiku vzorných bojovníků proti prezidentu Zemanovi, proti Rusku, proti Číně a ještě k tomu proti oblečení, které dávno vyšlo z módy. Spíše než o umění jde o politickou propagandu části politické scény, seskupené kolem bývalého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, které je zhmotněním jejich komplexu z prohraných prezidentských voleb.
Rudé trenýrky na Pražském hradě vypadají na první pohled jako přitroublý vtip puberťáků na pionýrském táboře. Ve skutečnosti je to pokleslý humor ušitý na míru ideologie tak, aby nikoho – kromě Zemana – neurazil. Scénář performance s rudými trenýrkami je natolik průzračný, že by nebylo vůbec divu, kdyby – podobně jako předtím červené karty, které ukazovali na prezidenta jeho odpůrci loni na podzim na Národní třídě – pocházel z tvůrčí dílny americké ambasády v Praze.
