Švitořící migrantky přinášejí jaro

Jedna vlaštovka jaro nedělá, ale houfy migrujících poslů jara, které v minulých dnech začaly přilétat do českých luhů a hájů, už ano. Není nad to odpočinout si od politiky a nechat se zlákat jejich švitořením.

Lidé odedávna věří, že vlaštovky nosí štěstí a staří Slované vlaštovku považovali za posmrtné zosobnění lidské duše. Vlaštovka je symbolem jara, poslem dlouho očekávané zprávy, že jsme přežili další zimu a za odměnu nás čeká voňavé, zelené, pestrobarevné a láskyplné jaro. Nehledě na to, kdo zrovna sedí v Parlamentu a na Hradě, kdo je naším ideologickým spojencem, kterému lezou naši politici do zadku, jestli jsme muž nebo žena, přepracovaní nebo nezaměstnaní, jestli máme hluboko do kapsy nebo nevíme, co s penězi, dříve nebe později ucítíme ten opojný a osvěžující pocit, jak na nás jaro leze. Závan nečekané a tak trochu překvapivé energie, mízy a chuti do života. Jak se to zpívá v té písničce, kterou si teď pořád dokola hraju na tahací harmoniku: „Když jaro zaťuká, ťuky, ťuky, ťuk, kukačka zakuká, kuky, kuky, kuk, když pučí ořeší, každý si zahřeší, ať je to táta, máma kluk, jaro je tady, ťuky, ťuk.“ No dobře, kukačka sice není vlaštovka, ale co už, pojďme zpátky k poslům jara.

Vlaštovka patří mezi – a teď se všichni zpanikaření vyháněči uprchlíků třeste! – dálkové migranty. Tento nepatrný, ale mimořádně šikovný ptáček, dokáže na podzim doletět až 10 000 kilometrů do Afriky a na jaře zase nazpátek k nám. No ale proč to vlastně všechno píšu: nadchla mě kampaň Jaro ožívá, která umožňuje dětem i dospělým v Evropě i dalších státech sledovat ožívání jara a přílet vlaštovek na vlastní oči v přímém přenosu.

Tak to je celé. Jen aby bylo vidět, že ne každý dálkový migrant musí nutně nosit problémy a smůlu, ale někteří z nich nosí i radost, jaro a štěstí.