Svěží vichr z hor nebo nájemné beranidlo?

Spanilá jízda oficiálního vyhnance z Ukrajiny Michaila Saakšviliho po ukrajinských městech je předzvěstí dalších politických otřesů v beztak notně roztřesené zemi. Kdo z nich bude mít prospěch?

Michailu Saakašvilimu se v rodné Gruzii přezdívá „profesionální revolucionář“ nebo „Stalin 21. století“ a je tam na něj vydán zatykač. Z původního charizmatického revolučního vůdce tbiliské Revoluce růží, která jej katapultovala do prezidentského křesla, se stal po porážce ve volbách hledaný zločinec, který je podezřelý z likvidace svých politických konkurentů. Jako takový musel z vlasti uprchnout.

Druhý poločas jeho politické kariéry začal pozváním prezidenta Petra Porošenka na Ukrajinu. Vyhnanec z Kavkazu dostal důvěru jak novopečeného prezidenta, tak parlamentu i vlády v Kyjevě a stal se gubernátorem Oděské oblasti. Jenomže Oděsa je Oděsa a Ukrajina je Ukrajina. Saakašvili byl sice z Gruzie na ledasco zvyklý, přesto se ve funkci začal dostávat čím dál tím častěji do úzkých. Jeho boj s korupcí začal být postupem času karikaturou sebe sama, rozzuřený gruzínský politik kolem sebe začal kopat a nadávat na celou Ukrajinu včetně prezidenta. Původně skvělí a věrní přátelé se za několik měsíců stali nepřáteli na život a na smrt. Porošenko pak využil toho, když Saakašvili odjel z Ukrajiny a zbavil jej ukrajinského občanství, které mu předtím s velkou pompou slavnostně uděloval.

Ale Saakašvili se nevzdal: před dvěma týdny se podivným způsobem – za podpory několika stovek svých stoupenců – dostal násilím přes hranici na Ukrajinu z Polska. Od té doby objíždí velká ukrajinská města a na stále zaplněnějších náměstích agituje za novou revoluci a svržení zkorumpované elity. Jeho poněkud vyšinuté projevy by jinde nejspíš vypadaly jako nepovedený cirkus, na Ukrajině je ale specifická situace. Politici kradou víc než předtím, nezaměstnanost roste, platy a důchody stagnují, ceny letí nahoru. A ještě k tomu země krvácí kvůli válce na východě, takže do zahraničí odcházejí desetitisíce převážně mladých a vzdělaných lidí. Saakašvili to moc dobře ví a dokáže zahrát na správnou strunu. Přidávají se k němu obyčejní lidé, vojáci Národní gardy, ale i stále více politiků – naposledy bývalá premiérka Julie Timošenková. Mezi lidmi sílí spekulace, kdo za Saakašvilim stojí, protože gruzínský exprezident neustále opakuje, že „to nedělá pro sebe, ale pro ukrajinský lid, který miluje snad ještě více než lid gruzínský“. Jedni nadšeně hovoří o čerstvém vichru z Kavkazu, který provětrá ukrajinský Augiášův chlév, jiní o agentovi ve službách Spojených států, jehož úkolem je odstranit zkorumpovanou vládu a prezidenta, nad nimiž prezident Trump definitivně zlomil hůl. Třetí věří, že je gruzínský profesionální revolucionář – jako všechno zlo na Ukrajině – úkolován z Ruska, aby zemi ještě více rozvrátil.

Kde je pravda, vyjde brzy najevo. V zemi, kde se dá na každém druhém trhu koupit samopal se zásobníky i granáty, bude hlavní nerozdmýchat občanskou válku. To by totiž bylo nepředstavitelné peklo.