Každý rok zabije špatný vzduch podle informací Státního zdravotnického ústavu pět tisíc českých občanů. Politikům je to srdečně jedno. Jako ostatně skoro všechno, co se týká života běžných lidí, a ne jejich zisků a prebend.
Je zvláštní, jak disciplinovaně se čeští politici postavili k zavedení zákazu kouření. Kouřit se nesmí ani v té nejzaplivanější putyce, kam by předtím žádný jen trochu rozumný nekuřák nezašel ani na záchod. Politici se sjednotili, dupli si a všichni ti, kdo si v dobách, kdy to ještě bylo legální, zvykli na doutníky, dýmky nebo cigarety se museli stáhnout do ústraní nebo rovnou do podzemí. Hlavním argumentem byl tehdy v České republice poukaz na to, že jinde v Evropské unii už se přece dávno nekouří. Co na tom, že to není pravda? V Rakousku nová vláda zákaz kouření uložila úspěšně k ledu, na Slovensku si můžete zapálit v krčmě, kde se nepodává jídlo (pokud je s tím svolný majitel) a dokonce i v tradičně disciplinovaném Německu se najdou hospody, označené Rauchenkneipe, kde jsou na stole popelníky a kouří se, jako by se nechumelilo. Stačí projít po berlínských periferiích.
U politiků, kteří jsou tak zásadoví v zakazování toho, co lidé ve svém volném čase chtějí dělat, by se dalo očekávat, že se stejnou vůlí a chvályhodnou snahou podpořit a upevnit zdraví národa, se vrhnou i na další věci kromě cigaret, které nás pomalu, ale jistě zabíjejí. Třeba smog, prachové částice nebo rakovinotvorný benzopyren. Jenomže ouha! Takhle to v naší demokracii neplatí.
Nedávno vyšla zpráva o tragickém stavu znečištění vzduchu na mnoha místech po celé zemi. Zdaleka nejhůř je na tom Ostrava a Slezsko, ale ani lidé v dalších oblastech nedýchají právě svěží vzduch z hor. Nebude to trvat dlouho a od Evropské unie nás za znečišťování vzduchu a nečinnost politiků, kteří by se o ni měli zasazovat, co nevidět potrestá pokutou, kterou budou splácet všichni čeští občané. To bude udivených výrazů v Otázkách Václava Moravce!
Problém je, že nečinnost zodpovědných politiků v boji proti zamořování životního prostředí je veliký byznys. Mnozí ministři vlády v demisi mají velmi výhodné kontakty na největší znečišťovatele v zemi a ti se jim za jejich nicnedělání štědře odvděčují. A dokážete si vůbec představit například omezení výroby nebo provozu automobilů, které jsou mimochodem vůbec největšími znečišťovateli, v zemi, jejíž průmysl je na montování automobilů jednostranně založen? Máte pravdu, sotva. V polovině ledna dokonce ministr průmysl a obchodu a jeho vlivní kolegové z vlády oficiálně zvažovali, jestli se ČR nepřidá k žalobě Polska na EU, požadující zachování možnosti i nadále vypouštět škodliviny ve velkém. Na vládě to tak tak neprošlo.
A tak můžeme být ještě vlastně rádi, že to u nás není jako v Polsku. Tam se rozhodli znečištění vzduchu ignorovat pod geniální ideologickou záminkou: spalování uhlí je tam chápáno téměř jako vlastenecký čin, protože pomáhá překonat zemi závislost na plynu z nenáviděného Ruska.
Co naplat, přátelé, dýchejme zhluboka, dokud je to alespoň občas a někde ještě trochu možné.
