A pak že prázdniny nejsou k ničemu dobré. Konečně se lidé v Praze přestali hádat o politice. Letní téma sporů zní: Postavit nebo nepostavit na Smíchově ruské kolo? A není náhodou čertovo?
Určitě to nebyla náhoda, že právě v den, kdy dítka školou povinná dostávala od učitelů a učitelek vysvědčení, jednali zastupitelé 5. pražského obvodu o tom, jestli by nebyl dobrý nápad postavit u Vltavy pro radost sobě i obyčejným smrtelníkům, pro radost dětičkám, milencům, zvídavým a rozptýlení lačným seniorům i turistům a návštěvníkům města vyhlídkou atrakci, ze které by bylo vidět naši zlatou matičku stověžatou pod sebou jako na dlani. A dohodli se, že proč ne?
Vždyť zatímco na opačném břehu Vltavy se každý večer tísní stovky a tisíce lidí, brouzdají a bloumají po nábřeží, tancují a vesele popíjejí, na smíchovské straně železničního mostu je ticho a tma. Ne že by tam přímo chcípl pes – loni v létě tu byl docela pěkný biograf pod širým nebem – ale skoro. Takže takové ruské kolo, to by bylo ono. Smíchovská strana Vltavy ožila by jucháním a smíchem, jak jí to podle starobylého názvu náleží.
Jenomže ouha! Proti ruskému kolu se jen pár hodin poté, co ho zastupitelé schválili, rozpoutala nebývale zapšklá vlna odporu. Jaké ruské kolo?! Co si to ti smíchovští vymysleli za hloupost?! Vždyť už jedno ruské kolo v Praze máme! Na holešovickém výstavišti, které se dříve jmenovalo s odpuštěním Park oddechu a kultury Julia Fučíka a říkalo se mu ne bez jisté ironie Fučíkárna! Takže kdo se chce povozit na ruském kole, ať se laskavě namáhá dojít si tam. Pražská primátorka Adriana Krnáčová se nechala slyšet v tom smyslu, že nechce, aby byla Praha známá tím, že má pět ruských kol. A hned se přidali další, argumentujících, že ruské kolo je něco, co potřebujeme v Praze úplně ze všeho nejméně.
Paradoxní je, je nedůvěru ideologicky kovaných Pražanů vyvolává už sám název: „Rusové tu nejsou vítáni, tak proč bychom tu měli mít ruské kolo,“ řekl mi kamarád v hospodě u piva. Opáčil jsem mu, že to je náš problém, protože ruské kolo se nejmenuje ruské skoro nikde jinde než v češtině. Ani v onom s odpuštěním Rusku mu neříkají ruské kolo, ale buď kolo vyhlídkové, nebo lidově čertovo kolo.
Historie vyhlídkových kol sahá až do 17. století, v tehdejších indických, čínských a balkánských lunaparcích byly podobné atrakce poháněny svalnatými pažemi kolotočářů. V roce 1893 sestrojil americký inženýr George Washington Ferris v Chicagu první vyhlídkové kolo nového typu na parní pohon. Od té doby se stalo oblíbenou atrakcí v každém významnější metropoli.
Takže tolik ke kauze o „ruském kole“ na Smíchově. Osobně bych byl proto, aby se veselá vyhlídková atrakce nad Smíchovským pivovarem objevila. S cenou lístku dostupnou dětem a místním obyčejným lidem. Aby to nebyla zas jen taková hurá-akce pro turisty…
