Politika do sportu nepatří

Když tak občas poslouchám politické úvahy českých televizních komentátorů, říkám si, jsou-li tak naivní, nebo navedení. Za jejich ideologickou disciplinovanost by se nemuseli stydět ani editoři televizních novin.

První, co udeří do uší diváka, který usedne před televizní obrazovku, je zvláštní čeština našich televizních sportovních komentátorů, tvořená směsicí spisovné češtiny, češtiny řekněme hovorové, ale hlavně jakousi nedefinovatelnou hantýrkou sportovně televizní. Právě ta poslední, kořeněná neuvěřitelným zdrobnělinami, poameričtělými novotvary a obyčejnými patvary, způsobuje průměrně a více vzdělanému Čechovi, staršímu třiceti let, nevolnost a podvědomý odpor. Na druhou stranu názorně ukazuje stupeň devastace češtiny a její hlavní příčiny. Pro začínající lingvisty by byla nahrávka komentování libovolného fotbalového utkání české reprezentace skvělý studijní materiál.

Úroveň jazyka samozřejmě není všechno, byť o mnohém vypovídá. Co je ovšem ještě daleko varovnější, je ideologicky motivované míchání politiky do fotbalu, které se projevilo naposledy v používání různého metru pro fotbalové výtržníky z různých zemí.

Odsoudit ruské výtržníky a bitkaře, kteří se přijeli do Evropy jen poprat, je v pořádku. Když se chtějí fotbaloví hooligans mezi sebou popasovat, proč ne – ať si klidně povyrážejí navzájem zuby, když jim to přináší pocit naplnění. Ale ať nenapadají náhodné kolemjdoucí nebo fanoušky na stadionu, z nichž nejméně jeden byl na invalidním vozíku, ať nechají na pokoji ženy a rodiny s dětmi, protože dokazovat si svou sílu na slabších není hrdinství, ale obyčejná zbabělost. Ruští chuligáni si možná mysleli, že svou drsností a tvrdostí udělají na Evropany dojem a dokáží, že ne angličtí hooligans (od nichž se celou filosofii rowdies dlouhá léta učili a jimž se zoufale chtěli podobat), ale oni jsou na celém kontinentu nejdrsnější. Jenomže tím udělali Rusku medvědí službu a dosti velkou ostudu.

To ale neznamená, že to byli jen a pouze Rusové, kdo se ve Francii chovali jako stádo splašených hrochů. Němci a Rumuni také rozbíjeli nábytek a sklo, a navíc hajlovali, angličané vyvolali v ulicích Marseille pouliční válku, chorvatští hooligans přerušili utkání, v němž jsme šťastně remizovali s Chorvaty, vhozením dýmovnic a petard na plochu a následnou rvačkou v ochozech. A čeští televizní komentátoři? Řekli sice, že chování Chorvatů bylo nesportovní a odsouzeníhodné, ale nebylo to nic ve srovnání s řáděním fanoušků ruských. Pak o tom ještě mleli několikrát a pořád dokola. V tu chvíli jsem si pomyslel: Tak to je konec! Politika a ideologie už jsou všude. I na fotbale, který se politickému škatulkování víceméně šťastně vyhýbal. A to je škoda, protože politika zkrátka do sportu nepatří.