Odvoleno, pohnojeno

Po krásných dnech babího léta, kdy vše bylo prosluněné, oranžové a hřejivé, nastoupil sychravý a deštivý podzim. 

Po volbách, od nichž jsme si slibovali změnu k lepšímu, zavládl chaos a rozčarování.

Po státním svátku přišla kocovina. 

Výsledky voleb přinesly místo naděje na změnu další symptomy rozpadu a rozkladu. Smrdí to odporně a jsme v tom až po uši.

Příznačná oslava státního svátku, při němž slavíme narozeniny státu, který se před deseti lety rozpadl.

Ztráta iluzí může být ovšem – za jistých okolností – vhodným okamžikem, kdy se odrazit ode dna a začít znovu. Dává šanci uvědomit si, že strůjcem našeho štěstí není počasí ani politici, ale my sami. Jiná šance není a jaké si to uděláme, takové to budeme mít.

Protože za Babiše líp nebude a Tomio Okamura úsvit přímé demokracie nepřinese. To už spíš soumrak. No a rozhádaná sociální demokracie, jak to tak vypadá, vyplýtvá většinu energie na žabomyší spory, jestli je pučista Hašek doopravdy tak hloupě mocichtivý, nebo Zemanem navedený.

Pohnojili jsme si to, milí krajané a rodáci, pořádně. Pohnojili jsme, co se dalo. To ale zároveň znamená, že pole naší nezbytné sebereflexe, zpytování svědomí a nového začátku zdá se být patřičně úrodné. Je jenom na nás, jestli na něm vypěstujeme obilí, nebo ho zalijeme betonem.