Skoro tři čtvrtě roku se bojovalo o doněcké letiště. Bylo nejmodernější na Ukrajině, teď jsou z něj ruiny. Kvůli chybám oficírů se teď stalo pastí pro desítky naverbovaných ukrajinských vojáků. Masakr doněckých civilistů překonává nejhorší představy, město vypadá jako po apokalypse. A zatímco evropští státníci znuděně posedávají u jednacích stolů, lidé ve velkém umírají dál. Včera jeden mrtvý a sedm zraněných po dopadu minometného střely na zastávku autobusu, dnes 15 mrtvých po zásahu zastávky tramvaje. Obyvatelé Doněcku jeli v ranní špičce do práce nebo do školy.
Po atentátu v Paříži už se v českých médiích o válce na východě Ukrajiny moc nemluví. Už to zkrátka není tak atraktivní, protože teď si novináři i politici vzali na paškál nové, pořádně adrenalinové téma, které „táhne“ a tím je islám a přistěhovalci. A jdou tvrdě do nich, protože jim to přináší zvýšenní čtennosti a politické body. Po desítkách lidí, kteří zbytečně umírají na obou stranách fronty i v zázemí, už neštěkne ani pes.
Když se přece objeví v české televizi, rozhlase, nebo novinách nějaká zpráva o situaci na východě Ukrajiny, jedná se zpravidla o zběžně přeloženou předlohu ukrajinských státních médií, případně amerických nebo francouzských agentur. Zpravodajství přímo z míst bojů už nějak neletí, a našel se pro to dobrý důvod: většina novinářů, kteří jsou na místě a baví se se skutečnými lidmi, o nich totiž píše pravdu, a ta se nehodí redakcím do krámu. A pravda v Dobasu je taková, že už toho mají všichni dost. A že už si jen přejí, aby to zabíjení už proboha skončilo.
Teprve dnes, se třídenním zpožděním, přiznal Kyjev ztrátu strategického letiště v Doněcku. O tom, že velitel ukrajinské armády poslal na pomoc tamějším kiborgům nezkušené, nedávno naverbované vojáčky, navíc v okamžiku, kdy už na letišti byli pouze bojovníci separatistů, ale pomlčel. Ukrajinští kluci, kteří dostali povolávací rozkaz před pár týdny, budˇ zahynuli nebo padli do zajetí. Ne svou vinou, ale kvůli ledabylé chybě velitelů.
Po roce války už to není na Donbasu tak, že se Ukrajinci a Rusové navzájem nenávidí. Začínají společně nenávidět své politiky, kteří jezdí po světě na ekonomická fóra a „mírová jednání“, a zatím tiše podporují válku, mobilizují, zbrojí a taktizují. Ministři zahraničí Ruska, Ukrajiny a Francie se dnes v Berlíně dohodli (už poněkolikáté), že obě strany stáhnou těžkou výzbroj a stáhnou se za demarkační čáru. Potlesk, úsměvy, světla reflektorů, kamery.
Jenomže lidi v Doněcku čeká další noc děsivých výbuchů a strachu o život. Mají pocit, že se na ně všichni vykašlali, nechali je na holičkách.
My, kteří zatím žijeme v klidu a míru, můžeme udělat dvě věci. Buď se tvářit lhostejně a papouškovat propagandu jedné či druhé strany, anebo se pořádně zamyslet. Může se nám totiž lehce stát, že se – nedejbože – za pár měsíců nebo let ocitneme ve stejné situaci jako Ukrajinci a Rusové na východě Ukrajiny teď. A co se týče těch politiků, tak na holičkách už jsme teď.
