O Soči z očí do očí

Tak jak je to vlastně s tou olympiádou? Je to taková hrůza, jak se všichni klepali, brečeli a žalovali na začátku, nebo už ani tak moc ne? Už teče těm našim trpícím sportovcům teplá voda, nebo se musí koupat ve studené? A kliky u dveří už drží? A záchody nesmrdí? A jestlipak tam nešikanují sportovce smradlaví Putinovi vojáci? A jak to, že ještě nikoho nesežral toulavý pes, když jich tam všude tolik běhá? A co tihle, gayové a lesbičky? Že prý si oblíbil místní gay-klub? Jak to, oni tam mají gayz-kluby? A udělal prezident Zeman dobře, že tam jel, nebo to zase podělal? A proč? Tak jak to vlastně s tou olympiádou tedy je, sakra?!

Ještě dlouho předtím, než slavný hokejový brankář Treťjak vzal do ruky pochodeň a zapálil olympijský oheň, začala se z českých televizí, rádií a novin linout smrdutá břečka negativ o čemkoli, co mělo co dělat s ruskou olympiádou. Sjezdovky jsou moc prudké, led moc zmrzlý a běžecké tratě moc do kopce. A rozhodčí na snowboardových závodech jsou nespravedliví. A hlavně že je v Rusku strašná diktatura, panuje tam nenávist ke všemu cizímu, vládne brutalita a nervozita, bují tam ožralství a děsivá korupce (vždyť to je jako u nás, ne?) Že tam mlátí homosexuály, zabíjejí psy (a kdoví, jestli je i nejedí, že ano?) a nutí lidi, aby drželi hubu a krok! A že tam vlastně vůbec nemá cenu jezdit, dokonce by bylo nejlepší to všechno bojkotovat, aby Američani viděli, že uděláme, co jim na očích uvidíme.

Při poslechu postřehů českých novinářů ze Soči to zkrátka vypadalo, že za každou negativní informaci mají přislíbenou finanční prémii.

Jenomže od zahájení neuběhl ani týden, a novináři i sportovci najednou otočili o sto osmdesát stupňů. Novináři nejspíš už nemohli psát dokola pořád to samé, protože zkrátka všeho moc škodí, no a sportovcům došlo, že olympiáda je olympiáda, každý rub má svůj líc a kňourat nemá cenu. Pak někdo dokonce přiznal, že se mu ten zahajovací ceremoniál s halucinogenními létajícími kopulemi, romantickým baletem a laserovými sci-fi vychytávkami docela líbil. No a když začaly cinkat na krcích českých sportovců první medaile, všichni tak nějak přirozeně toho nadávání nechali. Petr Nedvěd řekl, že už se docela baví tím, jak se všichni pořád dokola vyjadřují k bezpečnostním prohlídkám a dalším „strašlivým“ zádrhelům olympiády v Soči.

„Checkpointy tu jsou, ale vše na nich probíhá, alespoň zatím, rychle a s úsměvem. Organizátoři jsou rozesmátí a milí. Holky, co mají rády holky, to říkají nahlas a nikdo je nemlátí. A ani se na ně zle nekouká. Všichni na sobě nosí hodně barev, je to tady tak trošku Love Parade. Je to tu fakt fajn,“ A Jaromír Jágr, starý harcovník, pro kterého je černomořské Soči ve srovnání se Sibiří jako lázně, se jen potutelně usmívá.
Ne, počkejte. Samozřejmě nechci tvrdit, že olympiáda žádné chyby nemá, Putin je dobromyslný tatíček a v Rusku žádné problémy nejsou. Rusko mělo, má a bude mít svých problémů víc než dost, ostatně jako každá druhá země. Ale to snad přece, propánakrále, neznamená, že si necháme pokazit sportovní zážitky a radost z úspěchů našich sportovců jenom kvůli politické propagandě? No ne?