Zvednout naše vlastenecké mandle se dokonale podařilo příčinlivým reformátorům české státní hymny. To, co vzniklo, je hudební kočkopes, navíc se směšně zastaralým obrozeneckým textem v plánované druhé sloce. Kde rozum náš?
Nikdy jsem se netajil s tím, že česká hymna je podivně utahaná, ucajdaná píseň, která je sice jako na míru dělaná do Tylovy obrozenecké divadelní hry Fidlovačka, kde má potenciál nejednu slzu z oka divákova sentimentálně vyloudit, ale tím to taky hasne. Nejlépe si to člověk uvědomil za Československa, když měl srovnání s ráznou a zpěvnou hymnou slovenskou. Vzpomínám si, jak jsem při české části společné hymny už vždycky nedočkavě čekal, až skončí, a přijde to mohutné, rytmické a strhující finále - Nad Tatrou sa blýska.
Proč to píšu? Když jsem poprvé někde zahlédl zmínku o plánech vylepšit českou hymnu, moje první reakce byla nadějeplná. Konečně to někomu došlo, jak se to vleče, jak je to příšerně rozplizlé a ve srovnání s jinými hymnami mdlé a nevýrazné. Že se to ani pořádně nedá zpívat. Navíc s textem, ze kterého dnes mladí lidé rozumí tak „kde domov můj“ a „to je ta krásná země“. To mě ale nenapadlo, že novodobí reformátoři ve jménu většího národního sebevědomí a hrdosti půjdou úplně opačným směrem: k ještě větší rozplizlosti, rozteklosti a nezpívatelnosti.
A co teprve text druhé sloky? Jen se pokochejte:
Kde domov můj,
kde domov můj?
V kraji znáš-li Bohu milém,
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar?
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj,
mezi Čechy domov můj!
To je nádhera, není-liž pravda. Komu asi vadilo, že hymna povětšině ateistického národa se neobrací k bohu všemohoucímu? Že by kardinál Duka? Duše útlá v těle čilém?
Ale pojďme dale: “Mysl jasnou,” dobrá, to by snad šlo ještě pochopit jako vklad profesora Nešpora do války proti alkoholismu, ale co “vznik a zdar, a tu sílu vzdoru zmar? Už vidím to české plémě na hokeji nebo fotbale, jak si na tom lame své fanouškovské, sebevědomé a vlastenecké zuby, aby pak v závěru tklivě zapělo “kde je zub můj?”
Měl bych lepší nápad. Prohlásil bych za českou hymnu písničku Vodňanského a Skoumala s názvem Vy české tajfuny. Nejenže je daleko lépe zapamatovatelná, vlastenecká až na půdu a vypovídá hodně o skutečné české realitě, ale navíc je to ještě pěkná muzika a hlavně je vtipná, což se o té Škroupově a už vůbec ne o nové plánované verzi říct rozhodně nedá.
https://www.youtube.com/watch?v=lsZXKTpAJOw
