Chystá se cosi úděsného. Tekutý hněv a nenávist nám zatemňují mysl. Voláme po krvi, vypalování a krvi. Ztrácíme soudnost. Jestli to tak někdo plánoval, povedlo se mu to dokonale. Společnost se rozpadá, měníme se ve zvířata.
Události, k nimž došlo v minulých dnech v Praze, ukázaly, že jsme na cestě do pekel urazili už pořádný kus cesty. Latentní fašismus, rasismus a xenofobie se stačily proměnit ve fašismus, rasismus a xenofobii reálnou. Jejími projevy už není jen slovní agresivita, ale i fyzické násilí. Prezident a další politici říkají, že nenávist k muslimům není žádný fašismus. Davy skandují „Do plynu!“ „Na šibenice“ a „Kalašnikov!“ Česká společnost je vážně nemocná a vůbec si to neuvědomuje. Nechystá se k psychiatrovi, který by ji mohl vyléčit, ale troubí do boje sama se sebou. Řítí se do občanské války.
První rána přišla minulý víkend. V pražských Vršovicích, do té doby klidné a pro cizince pohostinné čtvrti, napadli dva ozbrojení neonacisté ruského občana, který si byl v parku zaběhat. K útoku došlo v sobotu před desátou hodinou dopoledne a útočníci pobodali Rusa nožem do břicha. Přitom na něj vykřikovali rasistické a xenofobní nadávky. Jak vyšlo najevo, záminkou k útoku se stala skutečnost, že je Rus muslimského vyznání a pomáhal organizovat sbírku pro křesťanské uprchlíky ze Sýrie. Před útokem mu fašisté opakovaně vyhrožovali smrtí a na jeho auto nasprejovali hákový kříž.
O tomto víkendu se v Praze konalo hned několik demonstrací, na kterých řečníci – mezi nimi i parlamentní politici – vyzývali k nenávisti a násilí nejen vůči muslimům, ale vlastně vůči všem, kdo nejsou Češi. A dokonce i vůči těm Čechům, kteří xenofobii a rasismus odmítají. Vůči novinářům, akademikům, intelektuálům. Ještě nikdy jsem v ulicích Prahy necítit tolik nervozity, napětí a agresivity, tolik plíživého tekutého zla. Ještě nikdy jsem neviděl, aby se k holohlavým a tlustokrkým neonacistům přidávali obyčejní lidé, hysterické ženy a dívky, dýchaviční naštvaní důchodci, vyděšené maminky a ukřičení tátové s dětmi. Aby skandovali nenávistné výzvy k zastřelení, věšení na šibenici a vypalování.
Lidé se změnili k nepoznání. Zmizely úsměvy, objevily se pevně semknuté rty, nenávistné pohledy a zatnuté pěstě. Češi ve velkém skupují nejen útočné nože a pepřové spreje, ale i střelné zbraně. Několik neonacistů se v sobotu během demonstrace na Hradčanském náměstí pokusilo násilím dostat do přenosového vozu Českého rozhlasu a vyhrožovali jeho posádce zabitím. Redaktor rozhlasu požádal o pomoc policistu, ale setkal se s odmítavým a pohrdavým postojem. I vrabci na střeše si cvrlikají, že policisté s neonacisty sympatizují a nezasahují proti nim. Předseda Unie bezpečnostních složek Jiří Vítek dokonce vyjádřil podezření, že skupina maskovaných radikálů, kteří házeli na na Malé straně po lidech kameny a lahve, byli ve skutečnosti policisté. K dalším útokům neonacistů došlo na Hlavním nádraží a na Žižkově, kde neonacisté útočili zápalnými lahvemi na kulturní a sociální centrum Klinika. Policisté ani tady nezasáhli a nikoho nezadrželi.
Je zle. A může se lehce stát, že brzy bude hůř. Zvláště absurdně potom působí někteří komentátoři, kteří zuby nehty odmítají vidět skutečné viníky a, tak jako Martin Fendrych na aktuálně.cz, obviňují z provokací nacistů v Praze Moskvu. Čtete dobře. Moskvu. Může za to Putin. Tomu se říká ztráta soudnosti. Neschopnost vidět realitu. Česká společnost je nemocná. Stádium choroby je pokročilé. Diagnóza zní: fašismus.
