Mýtus Havel má namále

České moderní politické mýty, které byly posledních téměř 25 let základem nedotknutelné a dosud vládnoucí ideologie, se najednou hroutí jako domeček z karet. Ikona české politiky po listopadu 1989 se zničehonic otřásla v základech. Její vyznavači bijí na poplach a dští oheň a síru na všechny, kdo si dovolují tvrdit, že Václav Havel nebyl svatý. 

Kritičtější část společnosti již delší dobu poukazuje na sporný přínos otce výroku o „humanitárním bombardování“ Jugoslávie a hovoří o vítězství zdravého rozumu nad propagandou, která deformuje novodobé dějiny a místo nich předkládá společnosti i studentům ve školách barvotiskový obrázek světa. Ti, kdo si na pohádce o rytíři Havlovi přihřívají polívčičku, běsní jako smyslů zbavení.

Co se vlastně stalo? Do Prahy přijel na přednáškové turné jeden z nejuznávanějších vědců současnosti, otec moderní lingvistiky a nebojácný kritik americké imperiální politiky Noam Chomski, proslulý tím, že nazývá věci pravým jménem. Dokud přednášel o jazyku, sdílení myšlenek a principech dorozumívání nebo o omezujících hranicích lidského rozumu, které si člověk odmítá připustit, bylo všechno v pořádku. Když se začal mluvit o USA a prosazování jejich ideologie v globalizovaném světě, padla kosa na kámen.

Profesor si totiž s šibalským úsměvem dovolil podotknout, že čeští disidenti v čele s Václavem Havlem nebyli jedinými bojovníky za svobodu, kdo trpěl v boji proti diktátorským režimům, a například jihoameričtí disidenti trpěli daleko více pod režimy, které byly podporovány vládou USA. Dodal, že Havel se stal figurou, kterou bylo výhodné využít k propagandě, hlásající, že Spojené státy jsou ochráncem demokracie a morálky, zatímco Sovětský svaz a Rusko sídlem zla.

Odvážné výroky pana profesora trefily do černého a vyvolaly v českých médiích hurikán hysterie nevídaného rozsahu. Jako první potrefená husa se ozval bývalý disident a po roce 1989 kontroverzní politik Saša Vondra, který odpálil proti Chomskému ohňostroj sprostých nadávek a urážek, čímž se pasoval do role trapného šaška, plivajícího kolem sebe ve jménu slávy svého mrtvého krále.

Následovala zuřivá kampaň, potvrzující katastrofálně nízkou úroveň morálky, slušnosti i kritického myšlení. Proč najednou tolik vzteku a nenávisti?
Mýtus Havla jako ikony a disidentů coby jediných právoplatných nositelů morálky totiž po roce 1989 posloužil jako ideologická clona nástupu bývalých odpůrců režimu a Havlových kamarádů k moci, a zároveň k nasměrování české zahraniční politiky do kurzu věrného zastánce a příkladného patolízala politiky USA. Pravdy, kterou Chomski řekl nahlas, se totiž všichni ti, kdo z Havlova mýtu profitují, bojí jako čert kříže.