Dva čahouni vysvlečení do půl těla, pomalovaní žlutou a modrou barvou, narušili tiskovou konferenci přímo na Úřadu vlády v budově Strakovy Akademie. Jejich akce se tak, jak předpokládali, dostala během několika minut do všech hlavních zpravodajských médiích a zaplavila sociální sítě. Dva dny před volbami vypadá tento politický happening jako marketingový trik stran a hnutí, které vsadily na vyvolávání nenávisti k Rusku. Může mít ale klidně i opačný efekt.
Někdo brojí před volbami proti nepřizpůsobivým, jiný proti korupci, třetí proti Bruselu. Protiruská hysterie je předvolebním tématem, na které vsadila především strana TOP 09 a její kandidát do senátu, politický dobrodruh a turista Martin Bursík. Ten nedávno se svým ideologickým guru – knížetem Schwarzenbergem – a přičinlivým účastníkem všech protiruských akcí sepsali protiputinskou petici, Bursík sám šíří po Praze tisíce výtisků novin a plakátů, které mají jediný cíl: přilít olej do ohně nenávisti vůči Rusku a Rusům. Bursík zjevně věří, že tato xenofóbní nota se v čím dál tím podrážděnější české společnosti, která je tradičně ke všemu ruskému nedůvěřivá, uchytí a vyzvedne ho do senátního křesla. Přál bych vám vidět ty přešťastné úsměvy účastníků ukrajinského „majdanu“, kteří už pěkných pár dní táboří na Staroměstském náměstí, když je Bursík přišel včera osobně navštívit. Možná je ale načase se ptát, kam až tato předvolební majdanská strategie povede a kde se zastaví? Neskončí jako v Kyjevě obsazením parlamentu demokratickými demonstranty se samopaly v rukou, kteří přesvědčí poslance, aby hlasovali pro vstup České republiky do války proti Rusku?
Akce, ke které došlo dnes na Úřadě vlády sice byla neškodným happeningem. Svými ňadérky, popsaným proukrajinskými a protivládními hesly se navíc ani neprsily ženy, ale obyčejní mladí muži. Přišli na tiskovou konferenci jako novináři, ale zničehonic se uprostřed akce zvedli, svlékli se do půl těla, vylezli na židle a roztáhli vlajku Evropské unie. Na pažích měli barvy ukrajinské vlajky, jeden z nich měl na hrudí nápis „Odvahu, premiére!“
Ochranka zareagovala až po chvíli a téměř úslužně vyvedla provokatéry ze sálu. Přítomní členové vlády byli na rozpacích a potom celý skandál bagatelizovali. Ministr obrany Stropnický dokonce s herecky působivou dikcí prohlásil, že „kdybychom tohle měli vymycovat, tak se zařadíme do nějakých byzantských geografických šířek.“ Ano, všichni dobře věděli, že někdo, kdo má velice blízko k opozici, se je právě snaží lapit do pasti. Kdyby zareagovali přísně a přesně podle předpisů, měli by na krku obvinění, že se „chovají stejně jako Putin!“
Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči. A kdyby nehrozilo, že to celé skončí jako na Ukrajině: záplavou fyzického násilí ve jménu jedné jediné správné pravdy, mlácením politických protivníků a jejich házením do popelnic. Jako v těch geografických šířkách, o které se tak neobratně a pohrdlivě otírá náš podařený ministr války.
