Znárodňování ropných firem, vražda agenta tajné služby ozbrojenci z Pravého sektoru, odzbrojování soukromých armád a řádění loupežníků s ukrajinskými vlajkami na falešných kontrolních stanovištích, bída a rostoucí zloba lidí – nic z toho nestojí českým médiím za řeč. To jsou tak vášnivě ponořena do oslavování amerického vojenského konvoje na českých silnicích, anebo se informace o skutečném dění na Ukrajině nehodí jejich majitelům do krámu?
Oligarcha volá: Zruště oligarchy! Tak by se dal ve zkratce shrnout nejnovější televizní projev ukrajinského prezidenta Petra Porošenka ke svému čím dál tím nervóznějšímu národu. Za klíčový úkol označil pan prezident boj se zvůlí oligarchů a definitivní „deoligarchizaci“ Ukrajiny. Hodně obyčejných Ukrajinců tím rozesmál a ještě více rozzuřil – všichni totiž moc dobře vědí, že sám „čokoládový král“, jak mu lidé kvůli jeho monopolu na čokolády, bonbony a další cukrovinky přezdívají, je sám jedním z nejmocnějších oligarchů v zemi. Je to něco podobného jako by s projevem proti oligarchům u nás vystoupil v televizi Babiš.
Porošenko to ale samozřejmě nemyslel tak, že by byl sám proti sobě. Ne, on vyzývá k boji proti nepřátelským a zkorumpovaným oligarchům. Jako je třeba odvolaný gubernátor a ropný magnát Kolomojskij, který se přepočítal, když si otevřeně brousil zuby na část z pěti miliard dolarů, které poslal do Kyjeva Mezinárodní měnový fond. A Porošenko mu zatnul tipec: jeho ropnou společnost znárodnil, soukromou armádu alespoň částečně odzbrojil, čímž má zase o konkurenta méně. Zároveň prezident odmítl stále podloženější obavu mnohých Ukrajinců, že totiž vznikají ostré konflikty uvnitř vládní koalice v Kyjevě. „To nedopustím,“ zahřímal prezident, aniž by prozradil, jak, protože o sílící nenávisti v kyjevské vládě a parlamentu si už štěbetají vrabci na střeše. A – ruku na srdce – proč by se jinak poslanci pořád tak mydlili pěstmi?
Z prezidentova projevu ovšem vyplynulo, že mnohé nepříjemné události, které zemi v minulých dnech postihly, nejsou, jak se dříve uvádělo, „dezinformacemi ruské propagandy“, ale smutnou realitou. Porošenko například poprvé veřejně přiznal, že agent tajné služby byl zabit při kontrole ozbrojených jednotek, tedy údajně „falešných jednotek Pravého sektoru“.
Jenomže co je dnes na Ukrajině „falešné“ a co „skutečné“, to je často téměř nemožné rozlišit. Jako třeba nová móda ozbrojených vojáků, kteří se vrátili z východní fronty, zjistili, že nemají práci a ani slíbené přednostní bydlení, a tak začali vytvářet na silnicích „kontrolní stanoviště“, na kterých olupují cestující o peníze a cennosti pod záminkou „bezpečnosti země“. I to prezident poprvé veřejně přiznal, samozřejmě s tím, že „udělá co nejdříve pořádek“ a „chaso v Kyjevě ani jinde nedopustíme“.
S Ukrajinou to zkrátka, jak plyne z prezidentova projevu, nevypadá vůbec růžově. Veškeré peníze jdou na armádu nebo do kapes zprostředkovatelů, nezaměstnanost roste a čím dál více je i lidí, kteří sice práci mají, ale nedostávají výplaty. O důchodech a sociálních dávkách nemluvě. Ještěže tu teď mají čeští novináři ten konvoj a „tisíce nadšených Čechů, kteří je s úsměvem vítají“. Kdyby ta slavná obrněná kolona s hvězdami a pruhy zrovna nejela kolem, snad by si ji museli na mou duši vymyslet.
