Ruskem se šíří pesimistická nálada a deprese. Většina Rusů si myslí, že bude už jenom hůř. To je přesně ten druh zprávy, která oblaží duši věrného Čecha. Hurá, Rusové jsou v řiti. Dobře jim tak!
Západní sankce a strmě padající ceny ropy podmílají ruskou ekonomiku jako kyselé deště vápence hezkých českých skal, rubl prudce letí dolů, firmy krachují, ceny rostou a země se řítí do krize. Ještě v říjnu považovalo situaci Ruska za dobrou sedmnáct procent dotázaných, teď už jenom dvanáct. Čtvrtina Rusů zároveň označila situaci špatnou nebo velmi špatnou. Zatímco 19 procent dotázaných soudí, že nejtěžší období má Rusko už za sebou, podle 22 procent jím prochází právě nyní a 52 se obává, že to nejhorší jejich ohromnou zemi teprve čeká.
No což, řeklo by se, zpráva jako zpráva, krize jako krize, jednou to postihne jednoho, potom druhého a do třetí se v tom budeme koupat my. Jenomže pozor pozor, tak to není, to bychom nemohli žít v naší hezké české, ale záští zasažené zemi. Tady totiž platí, že čím se mají ostatní lépe, tím více je nenávidíme, protože jim závidíme. A když se mají ostatní hůř, je to pro nás zadostiučinění a důvod k oslavě, protože, jak se říká, není větší štěstí než když sousedovi chcípne koza. A pro Rusko, vykreslované jako říše zla a náš odvěký nepřítel, to samozřejmě platí dvojnásob.
„Ruská duše potřebuje mizérii jako ryba vodu, takže Putin může být v klidu.“ vtipkuje v diskuzi pod článkem, který vyšel na lidovkách.cz, jeden z veselících se čtenářů. „Cim hur se dari ruskemu muziku, tim je mu lepe, nebot vi, ze neztrada zbyrecne, ze se v podstate obetuje za milovaneho batusku jeho prevoschoditelstvo cara Vladimira Vladimirovice I, znameho tez pod prezdivkou Putin,“ přidává se další.
„Šikovná válka by cenu vrátila tam, kde ji pumpař Putin potřebuje a vůbec bych se nedivil, kdyby si ji časem zařídil,“ maluje na zeď osvědčeného ruského čerta třetí.
Ano, máte pravdu, oproti hyenismu našich soukmenovců, kteří se nedávno radovali z katastrofy ruského letadla nad Egyptem, je to ještě slabá káva. To bezesporu. Přesto si nedokážu odpustit poznámku, že zakládat své štěstí na neštěstí druhých není právě ta nejšťastnější vlastnost. Spíše cesta do pekel. Na to, že je teprve začátek ledna, už se v tom českém bahně závisti, zášti a nenávisti zase pěkně válíme. Tak samozřejmě a suverénně, že o tom ani nevíme.
