Hašek je mrtev, ať žijí Švejci!

Lhostejnost, pasivita a nezájem – tato tři unavená slova vystihují přístup kdysi udatných reků Čechů k volbám do evropského parlamentu. K urnám se obtěžoval ve městech zhruba jeden z pěti a jinde jen jeden z šesti nebo sedmi lidí s právem volit. Co to znamená?

Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o protest proti Evropské unii a snad i proti současné politice vůbec. Ano, chtělo by se romanticky věřit, že my, ironičtí a svéhlaví potomci Jaroslava Haška jsme se s nadhledem vykašlali na marketingové výzvy politiků i otravnou propagandistickou masáž médií a řekli si: jsme snad sakra svobodní lidi, a tak si budeme dělat, co chceme?! A nějací politici i se všemi evropskými komisaři ať nám vlezlou na záda.
Jenomže pravda je o poznání šedivější a nudnější. Jakápak rebélie, prostě jen strašlivá únava a zmar. A znechucení. A skoro vztek. Proč bychom se, prosím vás pěkně, měli namáhat k volbám do Evropského parlamentu, když všude slyšíme, vidíme a čteme v jednom kuse pořád to samé? Politici a novinářští pisálkové se deset let předhánějí, kdo tu proklatou unii nejvíce pošpiní, a potom se najednou pohoršeně diví, proč že lidé nepřišli k evropským volbám?! Vždyť nám přece horem dolem cpali, že za všechno může Brusel, za syrečky, za žárovky, balené koblihy, bramborový rum i za naši hrdost – pomazánkové máslo bez másla! Tak proč bychom tam teď najednou měli někoho volit? Za trest?
Anebo je to všechno ještě jinak. Nesnesitelná tíže žití, která (umocněná úmorným dusnem před bouřkou) o víkendu připoutala české voliče k jejich křeslům, pohovkám, gaučům a hospodským židlím a nedovolila jim dojít až do volebních místností, (takže místo toho museli fandit českým hokejistům, kteří ale stejně prohráli, co mohli), plyne z toho, jak moc jsme se v minulých dnech rozčilovali nad tím, co se to děje v Rusku a na Ukrajině. To bylo vášní! To bylo válečnických tanců! To bylo keců o pošlapávání demokracie a hrozícím ruském nebezpečí. To byly aktivní občanské postoje, jak řemen! Po hospodách se Češi spikli proti nepřátelským Rusům jako jeden muž a poručili si na to konto ještě jedno pivo nebo pár panáků navíc. To by najednou vlastenectví, semknuté národní jednoty a spravedlivé nenávisti!
Proč se ale teď někdo diví, že po takovém obětavém výkonu ve jménu obrany demokracie, po všech těch odvážných nadávkách na proklaté „Rusáky“, neměli vyčerpaní čeští občané dostatek sil a energie přijít k volbám?
Co na tom, že se k moci v Evropě derou fašisti? A to i takoví, pro které jsme nepřizpůsobiví imigranti my, Češi? Hlavně že jsme shodli v posvátné nenávisti proti Rusům.
Jak to tak vypadá, spíše než Jaroslava Haška, který proslavil český smysl pro legraci a naši nenávist k vojenské buzeraci po celém světě, následujeme jeho směšně přihlouplého hrdinu, dobrého vojáka Švejka.