Divadla se bo(u)ří – bijí na poplach!

Arogantní politici už zase ruší divadla. Opojeni mocí spojené s nekulturností a tupostí ničí kulturu. Nevkus papalášů už zase ušlapává všechno svěží, netuctové a oblíbené. Za pravdu se už zase trestá, úspěch se neodpouští.

Českému divadlu, jak se říká, hoří koudel u prdele, českému divadlu všeobecně. Likvidační kroky magistrátu v Ústí nad Labem, které ochromily činnost proslulého Činoherního studia, proto vyvolaly dlouho nevídaný poprask. Skandál z Ústí je varováním, že je jen otázkou času, kdo bude další v pořadí.

Ano, už v duchu slyším výhrady lidí, kteří nikdy do divadla nepůjdou, protože jim stačí fotbal v televizi, porno na počítači, nebo hra na chytrém telefonu. Hlasy, občas i právem znechucené ideologicky motivovanou angažovaností některých divadelníků v primitivních propagandistických akcích jako byl cynický klip „Přemluv bábu“ nebo jejich hysterické „rady, koho volit“ v předvolebních kampaní: „Mají, co chtěli. Dobře jim tak!“
Jenže ouha - tudy cesta nevede. To, co se teď děje divadelníkům, se může za chvíli stát všem ostatním!

Výstižně to pojmenovali organizátoři protestů s názvem Bijte na poplach!, kteří vyzývají všechny, komu není lhostejná arogance úřadů, aby „vzali kovadlinu, odnesli ji do veřejného prostoru a začali bít na poplach“. První z takových akcí se v Ústí uskutečnila ve čtvrtek, další bude v sobotu.
„Dnes je to činoherní studio, zítra to budete vy,“ píše se v prohlášení iniciativy. „Jestli si myslíte, že není možné měnit pravidla během hry, jestli nechcete, aby vámi volení zástupci na vás tajně připravovali administrativní pasti, jestli chcete, mít právo se podílet na rozhodování o vašem životě, BIJTE NA POPLACH!“

Pokud ústeckých radních o likvidaci Činoherního studia má ještě jeden pikantní podtext Ze stejného divadla se totiž v 80. letech šířila navzdory normalizaci svoboda slova, hrály se zde skvělé inscenace, navíc aktuální a kritické k tehdejšímu režimu, umělecký azyl tu našli Leoš Suchařípa, Rajmont, Evald Šorm i Jan Kačer. Jejich kolega Ladislav Mrkvička prohlásil, že „zrušit takové divadlo nepovažuje jen za hulvátství, ale přímo za zločin“.

Ústečtí herci jsou zavaleni stovkami vyjádřeními solidarity a podpory z divadel, škol, institucí a jednotlivců z celé země i ze Slovenska. Mimo jiné i proto, že – jak poznamenal umělecký šéf Činohry Národního divadla Michal Dočekal -

„s problémem závislosti na momentální politické reprezentaci se potýkají prakticky všechna česká regionální divadla“. Bez vlastní kultury je každý národ tak trochu jako ryba bez vody – neví, čí je, není pevný v kramflecích a nechá se bezprizorně vodit za nos. Jenomže to je právě to, co by si dnešní politici přáli.
Proto je nejvyšší čas BÍT NA POPLACH!