Nejslavnější a nejdrsnější ukrajinská vojačka po propuštění z ruského vězení přilétla domů do Kyjeva a naznačila, že udělá v zemi pořádek. Co by se s Ukrajinou stalo, kdyby byla skutečně zvolena?
Drsný až přezíravý výraz tváře, návyky vojáka z fronty, patetická gesta a výrazivo dlaždiče. Kdekoli se ukrajinská národní hrdinka Naděžda Savčenková objeví, působí jako z jiného světa. Anebo jako z béčkového válečného thrilleru. Ne nadarmo ji ve škole spolužáci přezdívali „Princezna bojovnice Xena.
První ukrajinská bojová pilotka vrtulníku, křtěná ostrou palbou při bojích v Krematorsku, je navíc vzorná vlastenka s mírně řečeno radikálními názory. Dokud byla v ruském vězení, kde si odpykávala trest za napomáhání k vraždě dvou ruských novinářů, nebylo ani příliš divu, že se chová jako zdivočelá amazonka a její vztyčený prostředníček určený ruskému soudu působil docela přirozeně – válka je válka. Jak bude její vyzývavé a provokativní chování vnímáno ve funkci poslankyně ukrajinského parlamentu a kandidátky na funkci prezidenta, to je ovšem velkou neznámou.
„To jsem zvědav, jestli založí vlastní stranu bosonohých děv ve folklórních halenách,“ zareagoval jeden z kyjevských čtenářů v diskuzi pod článkem, ve kterém jeho autor rozebíral podivnou zálibu Savčenkové chodit bosa. Když sestoupila po schůdkách pokrytých červenozlatým kobercem z prezidentského speciálu, který pro ni přiletěl do Ruska a odvezl ji na Ukrajinu, a novináři se jí ptali, proč je bosa, odpověděla, že je to její zvyk, protože miluje dotýkat se bosými chodidly přistávací dráhy. Když potom přišla bosá i do parlamentu, už se jí nikdo na nic neptal. Kuriózní situace nastala o chvíli později, když si potřebovala před budovou zakouřit. K tomu účelu jí někdo rychle přinesl boty, protože je zvyklá po vojensku típat vajgl o podrážku.
„Ukrajinci, jestli chcete, klidně budu prezidentkou. Když to bude nutné a má vlast mě bude potřebovat,“ prohlásila na tiskové konferenci, kde dvě a půl hodiny novinářům popisovala své velkorysé plány na vymýcení korupce, zavedení vlastenecké výchovy, přezbrojení armády a dobytí Donbasu. „Radši bych létala a bojovala, ale když si to budete přát, klidně budu bojovat za vás a Ukrajinu i na nejvyšším postu v Kyjevě,“ řekla.
Menší poprask vyvolala její analýza situace s Krymem. V odpověď na otázku novinářů, jestli ho Kyjev vybojuje zpět, Savčenková rázně vykřikla: „Když bude třetí světová válka, Krym se vrátí Ukrajině!“
Zatím Savčenková dělí Ukrajince na dva tábory. Pro jedny je hrdinkou a nadějí pro další budoucnost země, pro druhé poněkud naivní vojačkou, která v duchu žije ve velké ukrajinské vlastenecké válce. Pak jsou tu ještě třetí – vrcholní politici, kteří by si rádi na výsluní její nebývalé popularity přihřáli svou polívčičku a využili ji ke svým mocenským cílům. Naděždu Savčenkovou čeká na jedné straně ještě hodně slávy, medailí a oslavných projevů, na straně druhé trnitá cesta, lemovaná ztracenými iluzemi a bolestným poznáním, co že je to ve skutečnosti ta vysoká politika zač.
