Nebyla by to země česká, kdyby sebou hystericky neházela z extrému do extrému. A nebyl by to Člověk v tísni, aby se svou válkou za americké hodnoty nebyl papežštější než Bílý dům.
Neziskové organizaci Člověk v tísni se zase jednou podařil husarský kousek. Po trapném videoklipu před olympiádou v Soči teď přišla s další nenápadně masážní a mozky vymývající kampaní, zaměřenou proti ruské propagandě. Ta má naučit učitele učit tak, jak to vidí Člověk v tísni potažmo jak to vyhovuje jeho sponzorům. A jak je jejím dobrým zvykem, vidí svět černobíle, rozdělený na říši Zla a říši Dobra. Tak jako festival dokumentárních filmů Jeden svět odvážně tepe režimy zlých států (Kuba, Bělorusko, Rusko a dalších), aniž by si byť letmo povšiml, že všechno není v úplném pořádku ani ve Spojených státech, natož u nás doma, stejně přistupuje Člověk v tísni ve své kampani ke vzdělávání pedagogů ohledně propagandy. Vidí jen půl reality a druhou zkrátka vidět nechce. Dopodrobna rozebírá propagandistické triky ruské strany, aniž by se obtěžoval jediným slůvkem naznačit, že propaganda není ruským vynálezem a Rusko na ni nemá monopol, ale propaganda je všude kolem nás. Situace je o to absurdnější, že v českých médiích a z úst českých politiků zaznívá v drtivé většině propaganda americká nebo ukrajinská, nikoli ruská, takže pokud by Člověk v tísni myslel svou misi upřímně a chtěl pomáhat těm, kteří jsou skutečně v tísni, protože propagandě naletěli, musel by přece v první řadě začít zametat před naším hezkým českým prahem. To ho samozřejmě ani nenapadne.
Příjemně v této souvislosti překvapila reakce ministerstva školství, kde zřejmě sedí kdosi, komu ještě propaganda mozek zcela nevymyla. V ní se totiž uvádí, že nevládní organizace Člověk v tísni má zřetelný názorový profil a nelze od ní žádat ani očekávat striktní nestrannost a nezaujatost. Jinými slovy, že je hezké, jak se chlapci snaží, ale neměli by si proto ještě automaticky myslet, že sežrali veškerou moudrost a jejich názor bude vtloukán do hlavy jako jediná správná pravda.
Je to možná maličkost, ale v době arogance na jedné a zbabělosti na druhé straně, kterou prožíváme, svítí jako hvězda betlémská nad telátkem, oslíkem a Jezuletem. Kéž by nebyla vlaštovkou, která jaro nedělá, ale nadějným příslibem do nového roku.
