České Vánoce s Alexandrovci

Ani jsme ještě pořádně nedoslavili svátky klidu a míru, a už jsme se zase od lásky k bližnímu a solidarity s potřebnými dostali k zášti a cynické škodolibosti. Iracionální nenávist ke všemu ruskému máme prostě zalezlou pod nehty.

Nedělní pád ruského letadla do Černého moře nenechal takřka nikoho klidným. Takto eufemisticky se snažily ututlat skandální vlnu cynických reakcí na smrt 92 cestujících ruského letadla, které se v neděli zřítilo do Černého moře krátce po startu z letiště v Soči, Lidové noviny. Ano, jistě, už jsme si na to vlastně docela zvykli, že ano? Pokaždé, když se zřítí ruské letadlo nebo dojde k jiné katastrofě, jejíž obětí jsou lidé ruské národnosti nebo občané Ruska, jistá skupina Čechů se zálibou exhibování na internetových diskuzích a sociálních sítích je okamžitě na koni. Nejenže má radost. Dává dokonce okatě najevo zadostiučinění. Jsou to Rusové, tak si to zasloužili – to je jejich logika, srovnatelná s nacistickými teoriemi o Češích a dalších slovanských národech.

V každé společnosti je malá skupina zapšklých mstivců, které dělá šíření nenávisti a podněcování k cynické zášti mimořádně dobře. Je to cosi jako sexuální úchylka, jen v oblasti sociální a mravní. Smutné ovšem je, když podobné názory šíří člověk, který zastupuje naši zemi v Evropském parlamentu a bere za to eufemisticky řečeno slušné peníze. Jistě není smyslem europoslanectví veřejně vystupovat jako barbar a mávat praporem cynismu, nejmenovaný europoslanec, neslavně proslulý jako guru těch nejzašlejších rusofobů, ovšem právě to činí. A pravidelně, jako by na politickou objednávku. Na sociálních sítích v reakci na tragédii napsal, že lidé, kteří seděli na palubě letounu směřujícího do Sýrie, byli „osudem ušetřeni potupy tance na hrobech mrtvých z Aleppa“. Takže je to vlastně dobře, že zemřeli, dovodí si čtenář s průměrnou inteligencí absolventa základní školy. „Alexandrovci jsou vojáci. Letěli do války. Zahynuli. Ve válce vojáci umírají.“

Výborně! Elita národa podněcuje občany jednoho státu ke kopání do mrtvol občanů státu jiného. Je třeba dodat, že na onoho nejmenovaného europoslance se za jeho cynismus snesla snůška neméně cynických a záštiplných reakcí. Někteří mu dokonce vyhrožovali smrtí. Někdo by možná řekl, že má, o co si koledoval, protože kdo seje vítr, sklízí bouři, to by ovšem bylo úplně stejné barbarství jako to europoslancovo.

Obě strany tohoto typicky čecháčkovského konfliktu se zachovali nelidsky a buransky. Nehledě na rozdílné názory, kvůli nimž si vzájemně nadávají a vyhrožují, odhalují svým chováním více, než by jim možná bylo milé: nenávistí k druhým si léčí vlastní komplexy. Že je to o Vánocích, zamrzí tím víc.