Na jedné straně právo vyjádřit vlastní názor, na druhé kohorty číhajících bonzáků, slintajících touhou očernit, odsoudit a nabonzovat kohokoli, kdo má jiný pohled na svět než vládní politici a mainstreamová média.
Znám to žalobníčkovství a podržtaškovství ještě z 80. Let, kdy se tak lísali do přízně učitelům a komunistickým funkcionářům zfanatizovaní svazáci. V každé třídě na gymnáziu jich bylo několik. Jakmile kdokoli řekl cokoli, co bylo v rozporu s komunistickou ideologií a propagandou, už spěchali bonzovat. Jakmile někdo řekl vydařený vtip na úkor režimu, mazali žalovat ještě dvakrát tak rychle. V devadesátých letech mě mimochodem překvapilo, že skoro všichni tito chorobně ctižádostiví bonzáci, pro které nebyl nejmenší problém potopit kamaráda nebo spolužáka, jen aby se zavděčili režimu, se jako mávnutím kouzelného proutku proměnili v mladé uvědomělé konzervativce a se stejným fanatismem razili názory přesně opačné, než o pár let dřív. Jen tak agresivita a podlézavost jim zůstala.
Píšu o Rusku, protože jsem vystudovaný rusista, prožil jsem tam na studiích dohromady několik let, mám tam spousty skvělých kamarádů. Jelikož jsem překladatel z ruštiny, asi nikoho nepřekvapí, že mám rád ruskou literaturu a kulturu. A v souladu se svým nejlepším svědomím se snažím uvádět na pravou míru ty nejhorší a nejsprostší útoky proti Rusům a Rusku, které se s pravidelností až podezřelou objevují v českém mediálním a i virtuálním prostoru.
Jenomže poslední dobou cítím, že pravda o Rusku, neupravená podle not českých rusofobů, začíná někomu vadit. Tak odporné reakce v diskuzích, tak agresivní nadávky a výhrůžky, tak podlé a špinavé pomluvy a lži – to je už i na mě trochu moc. Jsem znechucen a uvažuji o tom, že se se stáhnu do sebe. Cítím, že hodně lidí v této společnosti se začíná zabývat hledáním nepřítele a poňoukáním proti němu, podněcováním k tomu, aby se mu lidé pomstili. Vrcholem byl článek jakéhosi rozhorleného pana Zieglera, v němž mě napadá a obviňuje ze lži. Navíc mne nařkl z toho, že mám být agentem Kremlu. A to vše jen proto, že nepochopil jednoduchou metaforu.
Jsou chvíle, kdy diskuze přestává být zdrojem vzájemného obohacování, ale jen záminkou k agresivnímu napadání a pomluvám. Neschopnost rozumně argumentovat ale vede nutně k degradaci kultury dialogu a neschopnosti se normálně lidsky domluvit. A běda zemi, kde vzrušené a zasvěcené debaty nahradí udavačství a podněcování k nenávisti. Společnost, která není schopna zachovat si svou kulturu, je odsouzena k degradaci. Ať už si vybere falešných nepřátel a údajných viníků kolik chce, ať už je dá na pranýř nebo falešně obviní, odsuzuje tím k zániku sebe samu.
