Kdosi mi po minulém blogu napsal, že jsem prudič. Že mi jednou vadí líbání na veřejnosti a podruhé, když někdo "písne mejlík". Ani kvůli jednomu bych nešel do ulic, ale tak ať to mám jednou provždy z krku. Tady jsou další věci, které mi vadí:
Se Cherry. Selfie. Jsou teď dost v módě. Tak o nich třeba příště.
Z češtiny toho je dost. "Mějte hezký den. Jste s tím happy? Jaký na to máte badžet? Čauky, ahojky, páčko. Nicméně. V tuto chvíli." To jen namátkou.
Hudba v hospodách. Zrovna včera jsme čísníka prosili, jestli by ji nezeslabil. Podíval se na nás jako na blázny a šel ji zesílit.
Mobily na stolech v hospodách. K čemuž se, bohužel, hlásím taky. A může za to i ta hudba.
Mobily na návštěvách. ("Pojď, dáme to hned na Facebook." - "Hele, už jsem se čeknul, co ty?")
Když někdo jak šílený dobíhá metro, jako by už nikdy žádné nejelo.
Když zapnu počítač a začnou na mě vyskakovat všechna ta aktualizační okénka. OK, OK, OK.
Když po sportovním přenosu televize jak šílená spěchá do studia za "experty", místo aby ještě zůstala na hřišti a ukázala radost, zklamání, oslavy, slzy.
Když někdo nedodržuje poměr ve velikosti svého těla a velikosti svého oblečení. (Já vím, všichni bychom chtěli mít S.)
S tím souvisí vražedná kombinace bokové džíny-tanga. (Když už, tak se neohýbám, nesedám si, jen vzpřímeně chodím.)
O tílkách a koukajících břichách ani nemluvím. U pánů, myslím.
Vadí mi brečící děti v letadle. (Jinak je mám rád.)
Rusové na dovolené. (Ne všichni.)
Krtci na zahrádce. (A že nikdo není schopný vymyslet pořádný způsob, jak se jich zbavit.)
Ale jinak jsem se vším happy. Mějte hezký den!
