Dva titulky ze společenských rubrik posledních dnů: Kim Kardashianová se objevila na titulní straně časopisu Vogue. Gwyneth Paltrowová se bude rozvádět. A k tomu Michelle Obamová navštívila Čínu. Vždyť už jsme s tím k smíchu, napsal kdosi pod jeden z článků.
Mám s kamarády jedno zakázané téma: přechylování. Oni se mu posmívají, já ho hájím, a protože jsem vždycky sám proti všem, skončí to tak, že se naštvu. A oni - aby mě dorazili - vytáhnou nejhloupější argument všech nepřechylovačů: "Takže podle tebe bude zpívat Madonnaová? A Pinková?"
Jsem staromilec. První dáma Spojených států pro mě vždycky bude Michelle Obamová a první dáma tenisu Serena Williamsová. Ale už mě v tom boji trochu opouštějí síly. A bojím se, že brzy opustí i češtinu.
Už se ani tak zarputile nepřu. Když někomu zní líp Kardashian a Paltrow, tak ať. Mně ne. Když někdo v konkrétním případě argumentuje chytře, budiž. Když si někdo vezme cizince, stěhuje se do Ameriky a chce se jmenovat Romana Lewis, prosím. To je ostatně po svatbě povoleno.
Ale jiné argumenty pokulhávají. Hlavně ten nejčastější u přechylování příjmení cizinek: "Tím -ová jim měníme jméno." Ano, měníme. Ale to přece při skloňování děláme tak jako tak. Bude tu s námi sice Serena Williams, ale zahrát si půjdeme taky se Serena Williams? Nebo spíš se Serenou Williams? Křestní jméno tedy měnit nevadí? A co teprve její otec? Půjdeme s Richardem Williamsem, čímž mu měníme jména obě a dopadá tedy jěstě hůř než jeho dcera. Stejně tak není zvláštní, že bychom šli s Murraym, ale s jeho maminkou Murray? (Tak to má třeba polština.)
Můžeme samozřejmě říct, že první pád a tedy základní tvar jména je ten hlavní. Stejně tak můžeme přihazovat argumenty z obou stran - jedni se budou smát Marii Šarapovové, druzí Petře Svoboda.
Já budu dál říkat Williamsová, Obamová i Šarapovová. Williams, Obama a Šarapova mi prostě nejde z pusy. Ale asi nás bude čím dál míň.
