Dělal jsem za život spoustu rozhovorů se sportovci. A slyšel jsem to samozřejmě taky. "Tak určitě... Je to kulatý...Stát se může cokoliv... Začíná se za stavu 0:0... No Mára mi to tam suprově poslal a já pak dal góla..." Ale můžou za to jen oni?
Novinářská akreditace a maskot ze Soči.
Občas se smějeme sportovcům, že mají místo mozku balon, puk nebo teď módně pažbu od malorážky. Ale všimli jsme si někdy, na jaké otázky musejí odpovídat? Novinář, který se olympijské medailistky hned po závodě zeptá "jak se cítíte", je pro mě hloupější než všichni sportovci dohromady. Nebo jinak: "Jaké máte pocity?" Co mu asi ona olympijská medailistka řekne. "No víte, je to na pytel, mám medaili, co nadělám."
Když už se s medailistkou proberou její pocity, je tu další velmi módní otázka. "Jak jste si užila závod?" Všichni si teď totiž všechno užíváme.
Tanečnice ve StarDance: "Chceme si tu sambu hlavně užít."
Zpěvák v SuperStar: "Strašně jsem si to před těma lidma užil."
Letuška po přistání: "Doufám, že jste si náš let užili."
Nejvíc si to samozřejmě užívají ti, co se jim daří. Ale nejsou to už dávno ti, kteří jezdí o hezky české stupně vítězů. Poslední roky se nám totiž jezdí o pódium. Tenhle skok by měl stačit na pódium! Vystřílel si další pódium! Karel Gott aby se bál.
Angličtina nás zabíjí. Najednou v závodě lyžařů nerozhoduje mazání, ale je to celé o mazání. Hokej je o přesilovkách, krasobruslení o odrazu a biatlon o střelbě. A samozřejmě všechno dohromady je to o štěstí a o srdíčku.
Někde dokonce ani angličina není potřeba. Začnu chválou: někteří komentátoři a spolukomentátoři České televize v Soči jsou na světové úrovni. Jiní by tam byli, kdyby uměli říct jednouché "jet, dojet, přijet" místo "ject, doject, přiject".
Ale jinak mám z olympiády pocity parádní. Je celá o emocích. Doufám, že si ji užíváte i vy.
