Na 17.března připadá den svatého Patrika – patrona Irska. Den, kdy na celém světě povstanou Irové, „Iromilové“ i anonymní alkoholici. Den, kdy se vše zbarví do zelené a pijí se hektolitry Guinnesse.
Svatý Patrik byl mnich a misionář, který na sever, někdy v pátém století, dorazil z římské Británie. Podílel se výraznou měrou na pokřesťanštění Irska a stal se mezi lidmi velmi populárním. Zajímavé ovšem je, že do Irska vůbec dorazil, protože jako malé dítě byl k Irům unesen a roky zde vězněn. Po pár letech ze zajetí utekl a stal se duchovním. Ovšem osud ho nasměroval zpět na zelený ostrov a tak se vrátil ke svým věznitelům s „chlebem“ místo kamene.
Čas a lidová tvořivost mu postupně připisují množství činů a zázraků. Některé se možná ani nestaly a jiné byly dílem zcela jiných osobností, ale dějiny a lidé se neptají. Za největší jeho počin se považuje vyhnání hadů z Irska. Pravdou je, že tam skutečně nežijí, ale bude se jednat spíše o alegorii a hady bude myšleno zcela něco jiného. Třeba původní náboženství a učení druidů (že by přeci jen ta oplata…). Když chtěl vesničanům vysvětlit princip Nejsvětější Trojice, tak k tomuto účelu využil zelený trojlístek z louky. Dodnes je hlavním symbolem Irska. Když Vám ho barman pečlivě nakreslí do husté pěny Guinnesse, tak je to skutečně božské…
Patrik je prostě oblíbený a zjevuje se po celém Irsku, ke je mu zasvěcen snad každý druhý kostel. Traduje se, že když se projde s mečem, tak přijde válka, když chodí se džbánem pomine období sucha či hladomoru. Je svědectví rybářského chlapce, který viděl Patrika se sítí přes rameno a ten den prý chytil své první úlovky. Dnes bude k vidění se sklenicí irského piva či whiskey. A proč právě dnes? Protože 17.března prý zemřel. To „prý“ je u tohoto světce snad v každé větě, protože jistě se neví vůbec nic. Dokonce ani to, kde je pohřbený. Dodnes se o to vedou spory, protože jeho hrob by chtěl mít ve svém kostele každý dobrý Ir.
Tak „Sláinte“ Irsko a svatý Patriku!
