Jumaroro

V čase, kdy jsem objevila spisovatelku Sylvu Lauerovou a vzápětí se začetla do jejích básní a erotických románů, jsem sobě našla spřízněnou duši, se kterou mě spojuje zájem nejenom o partnerské vztahy a esoteriku, ale také o jejich implantaci do světa literatury: poezie a prózy. Ovšem – zatímco já sbírám střípky reality a ruku v ruce s bujnou fantazií utkávám příběhy-směsice toho co je, mělo by být a být musí, u Sylvy Lauerové jsem neochvějně přesvědčená, že se jedná o jakousi „literaturu faktu“, předloženou čtenářúm v příjemném propojení bohatých osobních zkušeností z obojího, nadto srozumitelným jazykem dnešní střední a mladší generace.

Tím víc mě nyní zaskočil její nový román JUMARORO, který právě v těchto dnech začíná obohacovat nabídku četných knihkupectví.
Téma lidské sexuality je zde oproti předchozím dílům lehce upozaděno na úkor bohatě rozvinutého popisu přírodních scenérií brazilských deštných pralesů, jejich exotické fauny i flóry, především pak života lidí v tomto bezohlednou a destruktivní civilizací dosud málo tknutém prostředí.

Na pozadí džungle tentokrát Sylva Lauerová vypráví napínavý příběh nacházení současných mystických rituálů nejenom přímo v lůně panenské přírody, ale i v lůně mystiky samotné. Chvíle, kdy nám nabíhá husí kúže, chloupky i vlasy na hlavě stojí v pozoru a tuhne krev, vystřídá pocit, že ráj na zemi nepatří pouze do biblických textů a našich zbožných přání, ale je stejnou realitou jako procházka po ulicích světových metropolí, aby nám po částečném ztišení rozbouřených myslí při nejbližší příležitosti panický strach z neznáma opět sevřel útroby k nepřežití.

Ani v tomto románě Sylva Lauerová nic nezůstává dlužna ze svých pozorovatelských a zprostředkovatelských kvalit nám již známých, naopak přináší sebe samu nejenom jako ženu-milenku, ale v případě JUMARORA také ženu-dobrodruha, ženu-mystika. V tomto ohledu je nový román jakýmsi rébusem: pohádka či mystifikace?
Ať tak či onak, stojí za to kráčet od první po poslední stránku spolu s hrdinkou, v zátylku s mrazivým otazníkem, zda i v tomto případě lze autorku považovat za její věrný předobraz.
Já, po těle zvláštní mravenčení, jsem dosud na vahách. A vy?

http://www.vanaspen.com/jumaroro.php

Autor: Jarmila Moosová | neděle 29.5.2011 23:56 | karma článku: 9,86 | přečteno: 1459x
  • Další články autora

Jarmila Moosová

Poetická momentka

25.11.2012 v 11:16 | Karma: 4,87

Jarmila Moosová

Mou láskou jsi ty

13.5.2011 v 19:00 | Karma: 7,52

Jarmila Moosová

Otrok

6.5.2011 v 20:22 | Karma: 8,56

Jarmila Moosová

Být či nebýt

2.3.2011 v 21:57 | Karma: 11,19