Zlí rodiče a bůh Slunce

Vidět pravdu, slyšet pravdu, která je krutá. Pokud jsou rodiče oba zlí, narcističtí, psychopatičtí, dá se předvídat, co tě čeká. Jdeš do života a na porážku. Vidět a slyšet pravdu může být osvobozující.  

Dívala jsem se do Slunce. Slunce byl Bůh.

Dívat se do Slunce bylo opojné.

Pak jsem se otočila a dívala jsem se do vlastního stínu. Cítila jsem se od Slunce oddělená a toužila jsem po něm. Byla jsem smutná... Věděla, že to dělám sama sobě. Proč?

Milovala jsem přírodu, v přírodě jsem byla šťastná, všechny ty zvuky vůně barvy života mne dělaly šťastnou. 

Sledovala jsem ubohé rostlinky, které rostly ve stínu, vyháněly dlouhé bledé lodyhy, s pár zelenými lístečky na konci. Pnuly se ke Slunci a žily z toho mála, co dostaly. Pozorovala jsem useknuté pařezy, které obrůstaly zeleným proutím. Říkala jsem si, všechno, co je živé, chce žít. A žije, alespoň trochu... Stojí to za to? 

Byla jsem malé dítě, nebylo mi víc než pět. 

Musela jsem se vzdávat sama sebe, svého života, své živosti.

Bylo mi to líto.

Říkala jsem si, teď už to všecko tolik nebolí, ale všude kolem je to najednou šedivé a já už nejsem šťastná.

Chtěla jsem umřít.

Chtěla jsem umřít živá.