Ráda čtu výklady pohádek, pohádkové postavy a bytosti jsou tu vykládány jako symboly a vnitřní části osobnosti. Po svém tu vykládám pohádku o Osirionovi z knihy Africké pohádky (Kama Sywor Kamanda).
Osirionovi brzy umřeli rodiče, zůstal sám, musel těžce pracovat, býval hladový, hubený, slabý jako věchýtek. Tak na něj působilo rané trauma.
Povídali si o něm, že ho jednou odnese vítr. Byl slabý, křehký, nikdo mu úspěch v životě nepředpovídal...
Ale Osirion měl lva, kterého po předcích zdědil. A ten mu pomáhal a chránil ho. Ten lev byl silný, neporazitelný. To byla jeho životní síla, síla a vůle přežít.
Ale mocí svého kouzla toho lva zlý kouzelník zabil. A Osirionovi už nezůstalo vůbec nic a musel z vesnice odejít. Nějaká síla, která stála proti němu, byla nesouměřitelná, neměl proti ní šanci. To bylo nějaké další trauma. Mohl být opuštěn, odmítnut, zrazen, ponížen, mohl být zraněný, nemocný. Jeho síly už tak byly omezené a stalo se něco, na co už sílu neměl. Cítil se poražený, zlomený, už nebojoval, už jen přežíval.
Na své cestě trpěl mnohými útrapami, zvláště trýznivé bylo počasí, smáčely ho deště, byla mu zima a on se neměl kam schovat, neměl žádné útočiště, měl hlad, bolesti... Tak je popisováno, jak beznadějně se tehdy cítil. Někdy doufal, že něco stane, nějaký zázrak a ten ho z jeho bídy osvobodí.
A jednou v pralese narazil na mrtvolu dávného bojovníka. Měl u sebe krásný štít a kopí. Osirion se velmi zaradoval. Věděl, že jsou tyto předměty kouzelné a že mu pomohou ke štěstí. A už se těšil, jak je užije k něčemu dobrému a pozoruhodnému. Naučil rozpoznat své hranice, bránit se a prosadit se.
A stalo se. Brzy dostal příležitost pomoci králi. A tak zvítězil nad kouzelníkem, který začaroval pramen. Osvobodil se tak ze svých omezení, psychických bloků a programů a mohl žít šťastnější život.
Stal se bohatým a váženým občanem. Měl pocit klidu, spokojenosti, hojnosti. Začalo se mu dařit.
Kouzelník měl bratra, ještě mocnějšího kouzelníka, musel porazit i jeho. Neměl už oštěp a napadlo ho jít za čarodějnicí svého kmene. Ona mu řekla, že dobře udělal, že šel za ní. Dala mu nový oštěp a poradila mu, aby využil svého důvtipu. Život na něj kladl další nároky. Mužská síla sebeprosazení už nestačila. Naučil se používat intuici, čerpat ze své vnitřní moudrosti.
Vymyslel tedy plán a získal spojence, ptáka žluvu. Slíbil mu, že se o něj postará, když mu pomůže. A žluva souhlasil. Objevil své skryté schopnosti. Dělal to, co bylo třeba. Naučil se hospodařit se svými silami.
No a vše dobře dopadlo, Osirion si vzal královskou dceru za ženu a žluva zůstal s nimi. Bydlel na jejich zahradě a oni se o něj starali. Znovu se spojil se svou ženskou stránkou, se svou intuicí a se svými city, konečně byl šťastný, teď se cítil spokojený, úplný. Získal zpět svou celistvost, se kterou přišel na svět. Už se necítil osamělý a láska mu pak už nikdy nechyběla.
