Moje "smíšená" narcistická rodina

Rodina, ve které jsem vyrůstala, zahrnovala všechny tři typy. Byly tam přidělené role, na veřejnosti jsme byli perfektní rodinka, všichni jsme se milovali. Se mnou bylo hrubě zacházeno, ale zároveň se mi přece nic zlého nedělo. 

Mého bratra měla matka velmi ráda. Říkala, že je stejný jako ona, stejně dobrý a ctnostný. Já a otec jsme se měli polepšit. Ale otec byl přece jen brán na milost. Když šlo o mne samotnou, byla jsem ostuda rodiny a schytávala jsem to od obou.

Takže můj bratr žil spíše v rodině falešně láskyplné, kdežto já v té agresivní.

Pro mne to bylo, jako by ani nepředstírali, že jim jde o mne, o mou výchovu, od mala jsem nechápala, jak mi mají ty výlevy jejich agrese prospět. Nemohla jsem tomu jakkoli předcházet. Nikdy jsem se nemohla dost "změnit", aby oni ke mně změnili postoj. Kromě toho, že mne trestali, mne také ponižovali, doma i na veřejnosti.

Soused mi řekl, to jsem byla malá, bylo mi tak pět: "Já bych chtěl mít takové dítě jako jsi ty, hezké, chytré a nadané." Můj otec mne před ním totiž zrovna ponížil. Já jeho postoj k sobě sdílela. :) Nechápala jsem, co se to stále děje. Proč sousedovy stejně malé dcerky mají pěkné dětství a já žiju v tom pekle.

Můj strýc mi řekl, to už jsem byla dospělá: "Já tě rodičům vychvaluji, ale oni o tobě nechtějí slyšet nic dobrého."

Tak to bylo přesně ono. Čím víc jsem do té role černé ovce nezapadala, tím hůř. Museli mne tam vždy znovu dostávat. Dařilo se mi ve škole, výborně jsem propívala, ve sportu se mi dařilo, nosila jsem medaile, mohla jsem jít na umprumku (to mi zakázali), dobře a moc ráda jsem malovala. Později jsem se dostala na medicínu, i přes deprese jsem zvládla dva semestry.

Mohli být na mne klidně pyšní! Tak to je ono, to je síla té role. Můj bratr si také roli vybrat nemohl. Trpěl tím, že nesmí být sám sebou. Musel se tomu nátlaku a manipulaci přizpůsobit a nebylo mu v tom dobře.

***

Pohádka o třech medvědech - 4 pohádkové postavy - Blog iDNES.cz

***