To mi řekl průvodčí ve vlaku. Viděl na lítačce, že mám zaplacený kupón na tři měsíce. Přelétl pohledem má tři úhledná zavazadla. A řekl: Všechno vidím, jste úspěšná žena! Věřím, že si mne pamatoval z dřívějších dob...
Tentokrát jsem měla lítačku připravenou. Někdy dříve jsem lístek dlouho hledala. Vůbec jsem si nedokázala vzpomenout, co jsem s ním udělala. Někdy jsem ho taky neměla. Také jsem někdy neměla dost peněz... Tento průvodčí byl vždy velmi laskavý.
Den předtím jsem si večer přečetla africkou pohádku o Osirionovi. Hned první pohádku v knížce Afrických pohádek.
Osirionovi brzy umřeli rodiče, zůstal sám, musel těžce pracovat, býval hladový, hubený, slabý jako věchýtek. Povídali si o něm, že ho jednou odnese vítr.
Ale Osirion měl lva, kterého po předcích zdědil. A ten mu pomáhal a chránil ho. Ten lev byl silný, neporazitelný. Ale mocí svého kouzla ho zlý kouzelník zabil. A Osiriovi už nezůstalo vůbec nic a musel z vesnice odejít.
Na své cestě trpěl mnohými útrapami, zvláště trýznivé bylo počasí, smáčely ho deště, byla mu zima a on se neměl kam schovat, neměl žádné útočiště, měl hlad, bolesti...
Ale přežíval. A jednou v pralese narazil na mrtvolu dálného bojovníka. Měl u sebe krásný štít a kopí. Osirion se velmi zaradoval. Věděl, že jsou tyto předměty kouzelné a že mu pomohou ke štěstí. A už se těšil, jak je užije k něčemu dobrému a pozoruhodnému.
A stalo se. Brzy dostal příležitost pomoci králi. A tak zvítězil nad kouzelníkem, který začaroval pramen.
Stal se bohatým a váženým občanem.
Kouzelník měl bratra, ještě mocnějšího kouzelníka, musel porazit i jeho. Neměl už oštěp a napadlo ho jít za čarodějnicí svého kmene. Ona mu řekla, že dobře udělal, že šel za ní. Dala mu nový oštěp a poradila mu, aby využil svého důvtipu.
A on to udělal, vymyslel plán a získal spojence ptáka žluvu. Slíbil mu, že se o něj postará, když mu pomůže. A žluva souhlasil.
No a vše dobře dopadlo, Osirion si vzal královskou dceru za ženu a žluva zůstal s nimi. Bydlel na jejich zahradě a oni se o něj starali.
Napadla mne hned paralela s tou pohádkou. Osiřelé dítě do společnosti nepatří, je jen bráno na milost, a to podmínečně. Když už nedostačuje, je vyhoštěno, odsouzeno, musí "jít pryč".
Pokud je nejhůř, pomůže jen rodina, říká se. A pokud je rodina to poslední, kam by se chtěl člověk ve své nouzi uchýlit, je skutečně osiřelý, i když fakticky má rodinu.
Až když najde kouzelné předměty, schopnosti, které mu dají moc a sílu, schopnost postarat se o sebe a o druhé, až potom je přijato. Musí dělat víc než druzí, mít víc než druzí, konat hrdinské činy. Těm všem ostatním stačí jen, že jsou milováni...
Také mne napadá příměr z přírody, dívala jsem se na film o skupině goril v Africe. Stávaly se obětí gepardů. Gorily s gepardy bojovaly a utíkaly před nimi. Tak byla zabita matka opičího výrostka. Kdyby byl menší, gorily by ho zabily. Ale byl věkem tak na hraně, trochu schopný se o sebe postarat a tak ho nechaly žít. A on pak vždy bojoval s gepardy v první linii, riskoval svůj život...
No a tak, jsem úspěšná žena, mám konečně lítačku!
