Jak se mi podařilo přežít psychické a fyzické týrání v dětství?... Zbláznit se ale přežít :) Dostala jsem v diskuzi tu otázku. Muselo to být tím, že mi zůstaly nějaké zdroje, kterých ti šťastnější mají mnohem víc
a proto jsou mnohem šťastnější než já. A ti měně šťastní než já jich prostě mají méně. A proto možná nepřežili. Ty zdroje jistě pochází z raného dětství...
Jak se mi podařilo přežít je případná otázka. S depresemi jsem končívala vždy po pár měsících na uzavřených odděleních, nejdřív na psychiatrii na Karlově, pak v Bohnických pavilonech. Vždy když jsem dorazila, dovídala jsem se, která z nás už není, vzdala to nebo ji přejelo auto, protože, možná byla jen napráškovaná nebo v depresi nebo obojí a nedala pozor.
Mám za sebou vážný sebevražedný pokus. Ve dvaceti letech, když jsem se rok "léčila", uvěřila jsem psychiatrům, kteří mi nedávali naději. Říkali mi, že lepší to nebude, jen horší, a že se s tím mám naučit žít. Život to nebyl, jen utrpení, prášky mi nepomáhaly. Tak jsem se prostě rozhodla, že to skončím. Když pak deprese ustoupila, obcházela jsem lékárny a brala jsem si tolik balení prášků na spaní, kolik mi dali. Prášků jsem snědla moc. Ale probudila jsem se pak po třech dnech celá potlučená na intenzivní péči, kupodivu jsem hned neusnula...
Přirozeně jsem na to, že chci ze světa odejít, myslela už v dětství. Chtěla jsem utéct, žít si po svém, třeba někde ve stodole. Toužila jsem po tom. A chtěla jsem chodit do školy! Neuměla jsem si představit, že nebudu chodit do školy. Chtěla jsem se zabít, aby rodiče pochopili, jak mi ubližují. A taky proto, že jsem se cítila nesmazatelně ponížená. A vnímala jsem, že mne ubývá, že se měním, otupuju se a už to nejsem já. A že už to čím dál víc není život ale přežívání.
A protože jsem přežívala, tak jsem se tak zvenku pozorovala. Říkala jsem si, že k žití to moc není, ale je tak nějak zajímavé vidět, co bude dál. Začala jsem být masochistická...
...A to jsem pořád, ať chci nebo nechci. Je to jako závislost. Opomíjím své potřeby a různými způsoby si ubližuji. Jen díky terapiím se mi daří podstatně lépe. A věřím, že to zvládnu, ještě v tomto životě :) ...
