Bylo nad ránem. Moc se mi chtělo spát, ale kotě mňoukalo a mňoukalo. Napadlo mne, že kdybych si na něm svou agresi, kterou jsem pocítila, vybila, už by nemňouklo. Čekalo by pokorně, jestli si ho všimnu a dám mu najíst.
Narcis se od citlivého člověka liší tím, že se vůbec nerozpakuje provést tomu druhému cokoli, aby ho "zbavil jeho potřeb" a mohl ho používat pro naplnění svých potřeb. Taky ho chce "vypnout", pokud ho nepotřebuje. Jak se ten druhý cítí, tím se vůbec nezabývá.
Já měla narcistické rodiče dva...
V terapii se mi ozývaly věty: "Neopovažuj se pohnout." "Zvedneš hlavu a urazím ti ji." Ty věty vystihovaly to, co stále žilo v mém podvědomí. Nedovolovala jsem si být sama sebou a dělat to, co jsem sama chtěla, i přesto, že už jsem s rodiči dlouho nežila.
Samozřejmě, že člověk se potřeb nezbaví, stejně jako to kotě, pořád má hlad a také pořád touží po pozornosti, blízkosti. Narcise zajímá jen to, co potřebuje on sám. A být sám sebou, starat se ve vztahu o své potřeby, to je prostě to, co druhému narcis, pokud ho má ve své moci, nedovolí.
V báji o Narcisovi je to tak zobrazeno. Narcis se na sebe dívá do studánky a o nikoho jiného na světě nemá zájem. Svou krásou k sobě připoutá nymfu Echo. Ta ale nemá vlastní hlas, může po něm jen opakovat jeho vlastní věty. Echo si domýšlí, že k ní Narcis něco cítí, ale on jí opovrhuje. Rád má jen sám sebe.
V pohádce o kouzelném zrcadle se Zlá královna dívá do zrcadla a v tom zrcadle chce vidět také, stejně jako Narcis, jen sama sebe. Pokud tam uvidí Sněhurku, chce se jí zbavit. A takové to skutečně je. Existovat po svém, ve své vlastní kráse, to není dovoleno.
Samozřejmě, že se tomu postižení chtějí bránit. Pokud není možné odejít, zbývá jen bezmocný vztek a odpor. A ten už možná nikdy nezmizí. Odejít není někdy možné už jen proto, jak je narcisova oběť duševně zdeptaná. Protože on nechce nikoho nechat odejít. On chce vidět sám sebe, ale skrze ty druhé, své "bližní".
Pomyslně vám sebere ruce i nohy. Také se mi v terapii ozývalo: "Nemám nohy, nemohu chodit. Nemám ruce, nemohu se bránit." V arteterapii jsem se malovala bez rukou a bez nohou. To je pro něj také způsob, jak někoho učinit svým zrcadlem.
Pojem narcistické zneužívání "narcissistic abuse" pochází od prof. Sama Vaknina, autora Malignant self love,1995, stejně jako mnoho dalších pojmů, které se týkají narcismu. Narcistické zneužívání se od jiného zneužívání liší tím, že je celkové, komplexní. Narcis použije cokoli, aby druhé dostal pod svou kontrolu. Jde mu o to, přizpůsobit si druhé tak, aby je mohl používat pro sebe. Potřebuje loutky a ne živé lidi. Proto děti narcistických rodičů trpí duševními poruchami a depresí. Musí samy sebe omezit, omezit svou živost, aby v takové rodině přežili. Musí sami sebe nacpat do role, kterou jim narcis přidělí.
Mohou tak přežít, ale zaplatí tím, že už nemají schopnost být autentičtí, už nemohou být sami sebou, a proto trpí. Aby se v roli udrželi, naučí se, ve vlastním zájmu, zneužívat sami sebe. A naučí se cítit se špatně, pokud to k roli patří. A také díky tomu trpí.
Dává to smysl, že to bolí, pokud někdo zvolí byť i jen částečnou smrt za živa. Život si to nechce nechat líbit a chce se prosadit. Pokud se to díky vhodné terapii povede a živost se vrátí, tak bolest zmizí, poruchy zmizí, a člověk se konečně může začít cítit dobře.
PS: Svoje tři kočky miluju :) :) :)
***
Prof. Sam Vaknin: Recover from Narcissistic Abuse: Accept Your Role in It (youtube.com) (Uzdrav se z narcistického zneužívání: Uvědom si, jakou roli v něm hraješ)
***
Obrázek v perexu vytvořen Tvůrcem obrázků Bing
