Chuť slavit podědil tento národ bezpochyby po Španělích. I když spousta tradic je v dnešní době převzatá z americké kultury. Není tudíž divu, že zde narazíte na tanec salsa, ale třeba také i na pořádnou oslavu Halloweenu. Kolumbie je země rozmanitá, kde se i po měsící je stále čemu divit.
Kolumbie se pyšní hned několika skvosty. Ať už to jsou nejšťastnější lidé na světě nebo kultura spojená s tancem salsa. Salsu je možné v Kolumbii slyšet na každém rohu a v každém podniku se hraje salsa. Největší překvapení pro mě bylo, že se tu nikde netančí na moderní hudbu…Jak jsem zvyklá z Evropy. Zatím jsem takové místo zde neobjevila. Od 60 -ti letých dědečků až po pětileté dítě tu umí každý salsu. Maximálně se tu tančí ještě reggaeton. Poprvé když jsem spatřila, co to je reggaeton, myslela jsem si, že jsem na nějaké erotické show…Takový sexy tanec možná tančil Patrik Swyze v Hříšném tanci. Moje domněnka, že Kolumbijci jsou národ konzervativní, se ihned rozplynula.
Kolumbie je hodně ovlivněna americkou kulturou. I přes tento fakt mě překvapilo, jak se tu prožívá Halloween. Každé dítě chodí po městě převlečené v kostýmech a žádá po svých známých nějakou tu dobrůtku. Spousta dvěří je vyzdobena pavučinou a v obchodním centru každá výloha připomíná nějakou scénku z hororu. Obchodní centrum slouží místním nejen pro nákupy, ale také pro kulturní vyžití a setkávání. Na Halloweena se přeměnilo toto místo na proménadu, kde korzují různé pohádkové bytosti či stvůry z hororu. Je zvykem se vždy zastavit a vyfotit se s převlekem, který se Vám líbí. Nikdy jsem neviděla tolik lidí v centru obchodním jako na Hallowen zde, to ani když jsou obrovské slevy u nás, tak tam není narváno. Měsíc listopad je na svátky v Kolumbii bohatý, za prvních 14 dní jsem měla volno v pondělí dvakrát, vždy se slavilo osvobození nějakého města v Kolumbii.
Nejvíce mě dostalo, kdy se tu slaví Vánoce. Jednoho krásného večera se vracím na byt a nestačím se divit. Vánočně nazdobený umělý stromek, na něm rozsvícené svíčky, na zdech pověšené ozdoby. V první chvíli jsem se lekla, že jsem asi měsíc zaspala a s otevřenou pusou jsem stála a obdivovala tu nádheru. Poté mi to nedalo a šla jsem se za paní bytnou Yeni zeptat, co se to děje. S naprostým klidem mi oznámila, že se Vánoce v Kolumbii slaví od listopadu 7. Ani po týdnu si nemohu zvyknout na to, že když se vracím z práce, tak skoro v každém okně zahlédnu osvícený stromek. Tuším, že tyhle Vánoce budou dlouhé a pořádně si je užiji.
A jak je na tom Kolumbie s byrokracií? Tak zde nemohu tuto nádhernou a pro mě milovanou zemi šetřit. Dvě zkušenosti mluví za vše. Při vyřizování kolumbijské identifikace, obdoba našeho občanského průkazu, jsem musela absolvovat lékařské vyšetření, kde mi vzali krev a zjistili krevní skupinu. To jsem ještě rozdýchala. Ale imigrační policii či úřad najít v rozbořené budově? Omluvou jim snad bylo jen to, že zrovna tuto budovu modernizují. To že je nutné desetkrát vzít otisky každého prstu pro OP? To už jsem tušila, že toto bude zážitek nad všechny zážitky. Je přirozené, že Kolumbijci neznají ČR, ale to že na imigračním se setkám s tím, že mají v systému Československo, tak to už mi normální nepřišlo. Nejvíce mě pobavilo, když se mě úřednice snažila přesvědčit, že pocházím z Československa a že musím mít chybu v pase. Po 30 minutách jsem je přesvědčila. A po 2 týdnech jsem konečně dostala OP. Vyřízení bankovního účtu představuje pro místní ale hotovou hrůzu. Den volna a hodně trpělivosti. Já jsem čekala 6 hodin v bance,než mi zřídili účet a po měsíci jsem obdržela kartu k účtu. Efektivita místní byrokracie se nezapře.
I přes zážitky s byrokracií se nemohu dočkat na další překvapení v podobě svátků a oslav. Kolumbijci se radují z každé maličkosti a dokáží vše pořádně oslavit, i když zde mají "pivo", které má maximálně 5,6 % alkoholu. Každopádně zde pijí něco jako u nás slivovici, ale tento nápoj je asi o polovinu slabší, jmenuje se Aguardiente. Co přinese za oslavy prosinec?
