Je listopadová neděle a já sedím sama doma v Praze. Ještě před pár dny jsem věřila, že už dlouho v tomto malém a útulném bytě sama nebudu, že tu se mnou bude můj manžel.
Ten je však, troufnu si použít ten výraz, „uvězněn“ v Egyptě. Ano, je Egypťan a je „doma“. A já jsem taky „doma“. Ale naše společné OPRAVDOVÉ doma je přeci tam, kde můžeme být spolu! A my teď spolu být nemůžeme. Cítím strach, zlobu, lítost a zklamání, ale i vděk, soucit, touhu a lásku. Cítím zároveň pokoru k tomu, co se děje a bezmoc změnit současný stav.
Je listopadová neděle a já sedím doma. Dívám se na dokument, který mi dere slzy do očí. Pozoruji další „něco“, co nedokážu ovlivnit a znovu cítím obrovskou pokoru i bezmoc.
Je s námi konec?
Tak zní věta, která se mi honila před třemi dny v hlavě a to je otázka, kterou vidím i v titulku tohoto filmu. Co můžu dělat, abych změnila situaci, která mi nevyhovuje? To je další otázka, která mě napadá.
Věřím, že každá jedna z vás, která čtete teď tento článek, jste zažila podobnou situaci (samozřejmě to platí i pro vás muže, pánové, ale píšu hlavně pro ženy a proto tento článek budu psát v ženském rodě, odpusťte mi). Nebyla jistě naprosto stejná, ale ve skutečnosti vlastně ano. Situace, kde nevidíme žádné světlo, jen tmu. Co máme dělat, když se nám nějaká situace ani trochu nelíbí a kterou (vědomě) nedokážeme změnit?
Co by jsi udělala ty?
Zjistila jsem, že opravdu musím vždy začít u sebe, ať se mi to líbí nebo nelíbí. Že prvním krokem, který mi pomůže a který dokonce obvykle změní tu danou situaci k lepšímu je, je změnit můj postoj k dané situaci. Dovolit si projevit emoce, ať už to je lítost, vztek, zloba, strach i nenávist a pak je přijmout, poděkovat a nechat je odejít, nechat je být.
Ochutnat ten pocit, ale nezůstávat v něm!
Dovolit všemu, co se ve mě děje, aby mohlo jít ven. Použít k tomu jakoukoli techniku, která vede k vyčištění a potom začít stavět něco nového. Tak jako jsem přijala já, že manžel teď nepřijede a nemohu změnit stav celého světa, přijmi i ty situaci, která se ti nelíbí. Ale! To, že nepřijede manžel teď, neznamená, že je konec! To, že zacházíme s planetou tak, jak s ní zacházíme také neznamená, že je s námi konec! Můžeme to změnit a ta změna nastává u každé jedné z nás! Každá myšlenka, každé slovo, které vypustíme z úst a každý malý čin, může změnit celý chod světa!
Takže, co můžu dělat?
Přijmout s pokorou, že něco nedokážu změnit a zároveň začít dělat to nejlepší, abych „to“ změnit dokázala. Najít cestu, řešení a pohled takový, který vyústí do situace win-win. Což znamená, že vyhrávají obě strany. A co to znamená? To víš jen a jen ty. Dovol odejít partnerovi, který s tebou už nechce být a tím uvolni místo novému. Nebo se naopak postav se za svůj vztah, pokud ti za to stojí a nevzdávej to bez boje. Přijmi, že něco či někoho nemůžeš vlastnit a otevři se novým možnostem. Nebo jindy zůstaň na stejném místě a neutíkej jen proto, že je to nepříjemné.
Pokud jde o mě a o náš manželský vztah, budou to kroky, které nás dovedou k možnosti žít společně na místě a kde se oba budeme cítit dobře. Pokud jde o záchranu naší planety, začnu třeba tím, že udělám každý den nějakou malou věc, která nebude stav naší planety zhoršovat.
Věřím, že i malý krok vede k velkým výsledkům!
Věřím, že jak já, tak i ty jsme součástí celku a společně tvoříme svět. Na každé z nás záleží, jak bude náš svět vypadat. Nezavírejme proto oči před situacemi, které se nám nelíbí a zároveň zkusme přijmout, že některé z nich nedokážeme (teď hned) změnit. Chovejme se jako královny a nedovolme samy sobě, cítit se jakkoli bezcenné a bezmocné!
Jen na nás záleží, kdy bude konec!
