Ve zdravém těle zdravý duch. Netuším, odkud pochází známé přísloví, možná z doby pana Tyrše z první republiky. Jako zdravotnice uznávám, že na něm něco bude.
Ve zdravém těle zdravý duch. Netuším, odkud pochází známé přísloví, možná z doby pana Tyrše z první republiky. Jako zdravotnice uznávám, že na něm něco bude. Mám ráda vodní živel, a tak jsem se před lety začala zajímat o otužování.
Pracovala jsem v jeslích, kde byl zaveden preventivní program na posílení imunity u dětí od dvou let věku života. Výsledky pravidelných návštěv sauny, bazénu, pobyt na čerstvém, i chladném, vzduchu u mrňousů mne přesvědčily o prospěšnosti procedur. Jejich nemocnost významně klesla.
Změnila se doba a jesle byly zrušeny, aby se po třiceti letech s velkou slávou zase zavedly. Přesto jsem se pídila po literatuře, abych, již v dobách porevolučních, opírala své experimenty s otužováním o poznatky skutečných odborníků v oboru. Podařil se husarský kousek: v zapadlém budějovickém obchůdku plném zapomenutých knih jsem objevila pravý poklad. Vydavatelství Progress v roce 1991 oprášilo knihu s názvem Léčení vodou od Sebastiana Kneippa, faráře a přírodního lékaře, u příležitosti uplynutí sta roků od prvního českého vydání v roce 1891.
Ta příručka za padesát devět korun je pro mne k nezaplacení. Pan farář ji sepsal ve svém působišti za německým Mnichovem, Woerishoferu. Byla to horská ves o stotřiceti domech. Založil zde lázně a jeho svérázné metody vodoléčbou se brzy rozšířily i do jiných balneolázní Evropy.
Dovolte mi krátkou ukázku z toho spisku. Pochopíte moje nadšení, s nímž tento originální kousek opatruji jako oko v hlavě. Vybírám článek z léčby jednotlivých nemocí, dnes je to rozklad krve:
„Vraceje se z postního kázání domů, navštívil jsem cestou jistého faráře. Bylo mi sděleno, že již brzy zemře. Vstoupiv do pokoje nalezl jsem jej, on seděl právě v lenošce. S bolestným pocitem pravil ke mně:
"Jsem mrzák, mám na svém těle 25 děr a ran. Zde na obličeji vidíte 5 flastříků (náplasť) a takových mám na těle ještě 20. Velmi rychle udělá se mi malý vřed s hnědou tekutinou a přiložím-li naň náplasť, drží jeden den, a pak když ho odstraňuji, zůstane na něm obyčejně viseti sražené, shnilé maso. Tím trpím již několik měsíců a nemám naděje, že bych se vystonal. Ještě nepříjemnější než tyto rány jest ošklivá příchuť, kterou pociťuji na podnebí v ústech. Prosím vás, duchovní bratře, víte-li nějakou radu mi dáti, udělejte tak co nejdříve..."
Radil jsem nemocnému po 14 dní omývati každodenně své tělo čerstvou vodou a střídání částečných koupelí na horní polovině těla a úplným omýváním. Duchovní bratr byl vyléčen úplně a žil ještě 24 léta ve svém úřadě až do konce svého života."
Tolik malá ukázka. Ten jazyk, ta úroveň tehdejší medicíny! Mnoho nemocí je zde takto popsáno i s léčením, stojí za to choromyslnost, kostižer, bolesti polouhlaví a další perly.
Pozoruji v našem městě již několik let asi osmdesátiletého pána. Celoročně běhá a plave v řece. Pokud je Vltava zamrzlá, vyseká si otvor v ledu a chvíli se oddává ve svých každodenně oblékaných bílých trenýrkách plavání ve vodě. Minulý rok onemocněl po studené koupeli zápalem plic. Po propuštění z nemocnice zamířil okamžitě k řece a nedbal na nářek manželky, která jej honila po břehu. Stejně se opět ponořil.
Páter Kneipp by měl radost.
