Pět dnů uplynulo od mediální prezentace nejnovějšího plánu Sekce protidrogové politiky Úřadu vlády ČR a dosud nikdo nezakřičel: „Nesmysl!“. Čeho že se plán týká? Nezletilí Češi a Češky pijí více, než jejich evropští vrstevníci. Neblahá vizitka české společnosti si žádá pozornost vlády. Ba co víc – žádá si řešení.
S čím však naši představení přišli? Až dosud byli majitelé restaurací, hospod a barů postižitelní za to, že se v jejich podnicích NALÉVÁ nezletilým. Nejnověji, podle navrhovaného plánu na omezení konzumace alkoholu „dětmi“, by však na majitele „kulturních“ zařízení měla být převedena také zodpovědnost za každou osobu v jejich podniku, především potom za osoby, které jsou mladistvé. Hospodští, restauratéři a barmani by tak měli dostávat tresty nejen, pokud poruší zákon a natočí nezletilci pivo nebo mu prodají panáka, ale také tehdy, když se v jejich podniku opilý nezletilý vůbec NACHÁZÍ. Na první pohled asi rozumné – mají si to přece ohlídat, ne? Nesmysl!
Proč nesmysl? Při vysvětlování vládních reforem veřejných financí se jen málokterá tisková konference obejde bez slov „rodina“ a „zodpovědnost“. Obviňujeme sociální stát i komunisty z rozbití rodiny a z vyvedení zodpovědnosti za bližní ven z rodinného kruhu. Copak je opilý teenager v baru zodpovědností (a div ne vinou) barmana? Nonsens! Na vině a zodpovědní jsou rodiče! Není snad základním předpokladem pro to, aby se nám puberťáci neopíjeli, vychovávat je od mala k tomu, aby vůbec neměli potřebu se opíjet? A není náhodou úhelným kamenem výchovy ta naše tolik zaklínaná rodina?
Jak se může kdokoli domnívat, že šestnáctiletý kluk (nebo děvče) nebude pít, když ho budou vyhazovat z barů? Přirozeně nepřestane pít. Jen (…možná…) přestane pít v barech. „Hoď kamenem, kdo sis nedal pivo či víno, když jsi ještě nesměl!“ - samozřejmě, my všichni, co bychom tak rádi veřejně kázali morálku, jsme kdysi také bývali podnapilými teenagery. Je to styl, je to vzdor. Je to mládí a patří to k němu. Jen ten vzdor se nám tak nějak vytrácí.
Opít se v šestnácti přestává znamenat, že člověk dělá „něco zakázaného“. Mnohem víc než zákazy zákonů totiž mladý člověk vnímá zákazy svých rodičů. Co ale dělat, když zákazy rodičů řídnou, tolerantnost naopak roste, a když je sklenka vína nebo panák vodky v rukou pubescentních ratolestí pro jejich maminky a tatínky něčím čím dál méně výjimečným? Potrestáme za to hospodského? Nesmysl! Trestán by měl být mnohem více ten, kdo ratolest k hospodskému pustil! Ten, komu je jedno, zda jeho dítě tráví noc v hospodě.
Vláda, zdá se mi, by ráda vyřešila problém na místě, odkud vyřešit nejde. Hlásá návrat tradiční úlohy rodiny do no naší společnosti, a když má příležitost rodinu opět zapojit do řešení celospolečenských problémů, obejde ji. A co je zajímavější, nikomu to nepřijde divné. Ještě jednou: „Nesmysl!“
